Tabernákl Panny Marie Mantovské
Restaurátorská zpráva
Tabernákl obrazu Panny Marie Mantovské
oltář sv. Jana z kříže
kostel Panny Marie Vítězné
na Malé straně v Praze
Ivan Houska, Helena Zápalková
2004
Předmět restaurování: zlatnická výzdoba rámu obrazu Panny Marie Mantovské,
č. ÚSMKP ….
Umístění: Praha – Malá Strana
kostel Panny Marie Vítězné, boční oltář sv. Jana z Kříže
Zadavatel: Bosí karmelitáni
Klášter Pražského Jezulátka
Karmelitská 9
118 00 Praha 1
Zhotovitel: Houska & Douda s.r.o.
Pasířství
Oty Pavla 246
273 43 Buštěhrad
Zodpovědný restaurátor: Ivan Houska
oprávnění k restaurování MK č. 253/94, MK č. 12041 /1999
Spolupráce: Petr Douda
Ing. Alexandra Kozánková
David Lomos
Mgr. Helena Zápalková
Mga. Kateřina Housková
Vojta Ourada
Zuzana Berndtová
Památkový dozor: Ing. Zora Rysová, PhDr. Ladislav Špaček – NPÚ, územní odborné pracoviště hl. m. Prahy
PhDr. Alena Horynová – NPÚ, ústřední pracoviště
Realizace: červen 2003 – duben 2004
© Ivan Houska 2004
Poznámka
Na toto dílo se vztahuje autorskoprávní ochrana dle zákona č. 121/2000 Sb. O právu autorském a právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V souladu s tímto zákonem je dílo duševním vlastnictvím autora a jeho užití, kopírování nebo vydání (včetně fotodokumentace) je možné jen s autorovým svolením. Při citování díla je povinné uvedení jména autora a názvu díla.
Elaborát obsahuje 10 stran textu, 18.stran příloh a 68 fotografií. Originál elaborátu zůstává vlastnictvím autora. Autorizovaná paré (celkem 2 kusy) jsou určena pro vnitřní potřebu následujících institucí:
kopie č. 1 – Klášter Pražského Jezulátka
kopie č. 2 – Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště hl. m. Prahy
I. POPIS PAMÁTKY
Materiál: dřevo, měď zlacená v ohni, stříbro
Rozměry: šířka 160 cm, výška včetně slunce 240 cm
Značení: na zlacené mědi v horní části rámu, pod levou volutou rytý monogram – „M.T:S“; na stříbrných prvcích výzdoby nebyly dohledány žádné puncy
Obraz Panny Marie Mantovské byl u pražských karmelitánů chován od roku 1642. Na své současné místo, oltář sv. Jana z Kříže, byl umístěn v roce 1680. Honosný, zlatnicky vybavený rám dal pro obraz zhotovit převor kláštera v roce 1722. Jeho korpus z lipového dřeva je obložen v ohni zlaceným a tepaným měděným plechem, na který jsou aplikovány stříbrné, tepané a ciselované dekorativní i figurální prvky.
Uprostřed podstavce rámu je umístěna schránka kasulového tvaru jejíž dvířka vyplňuje pergamen s tištěným textem. Po stranách dvířek, v nepravidelně vykrojených polích jsou aplikovány stříbrné, tepané reliéfy, které se vztahují k legendě obrazu. Podle ní vystřelil na obraz Bolestné Panny Marie visící na stromě u města Mantovy rouhající se vojín. Z místa, kde byl obraz zasažen, vytryskla krev a odražená kulka zranila střelce. Reliéf v pohledově levém poli se vztahoval k první části legendy. Jeho část – jezdec na koni mířící na obraz – se nedochovala, byla odcizena na konci 2. světové války . Pravé pole podstavce vyplňuje stříbrný reliéf, který zachycuje poslední pomazání umírajícího vojína.
Na profilovaném, volutovém rámu jsou aplikovány stříbrné tepané prvky, které byly částečně odcizeny spolu s reliéfem podstavce. Dvě větší, stříbrné hlavy andělů byly umístěny po stranách, těsně pod horními volutami na dlouhých, zlacených křídlech. Přibližně v polovině měděného, zlaceného rámu byly osazeny vždy dvě dvojice okřídlených andílčích hlaviček. V ohni zlacená křidélka jsou zhotovena z mědi, hlavičky jsou stříbrné. Hlavička andílka, který byl umístěn vpravo dole, byla odcizena bez křidélek, která zůstala na místě.
Přímo na obraze je na hlavě Panny Marie upevněna zlacená liliová koruna zdobená drahokamy i jejich skleněnými imitacemi. V místě, kde byl dle legendy obraz zasažen kulkou rouhače, je umístěna brož ve tvaru kruhové prosklené schránky s paprsky zdobenými drahými kameny. Sluneční brož věnovala Panně Marii Mantovské v roce 1684 hraběnka Kateřina Strozziová. Novějším doplňkem jsou patrně stříbrné, galvanicky pozlacené ornamentální apliky mřížkového dekoru umístěné po stranách hlavy Panny Marie. Jejich upevnění na obraz lze předpokládat v době přemalby obrazu od Josefa Helicha z roku 1864.
Rám završuje paprsčitá svatozář s holubicí Ducha Svatého uprostřed zlaceného terče s věncem okřídlených andílčích hlaviček v obláčcích.
Na žádném z dochovaných stříbrných prvků výzdoby jsme bohužel nenašli puncy, které by nám pomohly dílo autorsky určit. Ryté značení v horní části rámu se zřejmě vztahuje pouze k měděnému, v ohni zlacenému okladu rámu a mohlo by být signaturou pasíře. O autorství stříbrné výzdoby se bohužel nezmiňují ani dobové prameny. Na základě stylové komparace s protější zlatnickou výzdobou schránky Pražského Jezulátka, na které se v letech 1720 a 1723 podíleli dva významní pražští zlatníci, Jiří Vilém Seitz (1695-1750) a Leopold Lichtenschopf (1680-1774), však můžeme výzdobu rámu hypoteticky připsat prvnímu z nich. Fyziognomie tváří větších andělských hlav připomene hlavy klečících andělů po stranách podstavce sošky Jezulátka, které jsou dle dochovaných punců dílem Seitzovým. Shody zde vidíme nejen ve zpracování očí rámovaných výraznými víčky, ale také v modelaci bohatých, plastických kadeří, či ve specifickém utváření, živě modelovaných křídel.
II. POPIS STAVU PAMÁTKY PŘED RESTAUROVÁNÍM
A. Konstrukční prvky
Dřevěná část nosné konstrukce nebyla pravděpodobně dlouho ošetřena a byla napadena červotočem. Dřevo bylo v horní části seschlé, popraskané a stažené železnou pásovinou. Zcela chyběla schránka svatostánku. Po otevření dvířek bylo vidět na architekturu oltáře za tabernáklem.
Mechanický zámek rámu obrazu nebyl funkční a prosklená dvířka byla prošroubovaná. K mechanickému zámku dvířek svatostánku scházel klíč (má složitý labyrint do X).
Uchycení (montáž) jednotlivých ozdob tepaných ze stříbra bylo provedeno buď hřebíky (železnými, novodobými, některé z nich dosahovaly rozměrů až o 2,5 x 40 mm), nebo naletovanými závitovými tyčkami a matkami ze zadu (některé byly železné).
Kotvení tabernáklu k architektuře oltáře bylo provedeno párem kovaných háků zaklesnutých do oček na zadní straně schránky.
Dvířka obrazu byla zasklena jednoduchým, novodobým, tabulovým sklem.
Skleněný negativ se podařilo dohledat ve Štencově fotoarchivu. Ing.V.Škabradová nám jej digitalizovala a všechny detaily se daly neuvěřitelně vytáhnout - zvětšit.
B. Kovové části výzdoby
Měděné prvky
Povrch měděných částí zlacených v ohni byl celoplošně zalakován. Použitý fixační prostředek se však již vyznačoval pokročilou degradací. Lak lehce zbělel a místně se loupal. Všude tam, kde došlo k porušení zlaceného povrchu, se vytvářely místa „korozních ostrůvků“.
Stříbrné prvky
Povrch stříbrných tepaných ozdob byl také celoplošně zalakován. Vlivem degradace laku docházelo k jeho loupání i změně barevnosti. Stav stříbrného povrchu bylo možné rozdělit následovně:
• relativně čisté vyleštěné stříbro bez fixačního prostředku (na dosažitelných místech zepředu, kde bylo stříbro pravidelně čištěno a lak byl již setřen)
• tmavé ostrůvky zoxidovaného stříbra s ostrou konturou v přechodu do ještě zalakovaného povrchu
• zažloutlý povrch pod zbytky laku, který na vršcích působil dojmem zlacení (po delší expozici v atmosféře obsahující sulfan a jeho deriváty se stříbro potahuje nevzhlednou vrstvou sulfidu stříbra, v závislosti na koncentraci těchto sloučenin a době expozice může nabývat tato vrstva barvy žluté až černé)
• shluky důlkové koroze – různé dendrity a pecky korozních produktů stříbra o velikosti přibližně 1 mm v průměru (chování stříbra je v rozporu s běžnou představou o atmosférické korozi kovů jako o procesu, při kterém vzniká více či méně kompaktní vrstva korozních produktů).
C. Chybějící prvky výzdoby
Měděné prvky
Na drobné grafice milostného obrazu Panny Marie Mantovské od Antonína Birckharta z 1. třetiny 18. století jsou na spodních, postranních volutách rámu umístěny vázy s květinami. Jejich podstavce kruhového půdorysu jsou ještě jasně zřetelné na fotografii zachycující obraz před krádeží části stříbrné výzdoby (viz příloha).
Z tepané a v ohni zlacené mědi byla zhotovena také křidélka tří stříbrných hlaviček andílků osazených po stranách rámu.
Stříbrné prvky
Po stranách rámu, těsně pod horními volutami, scházely obě větší stříbrné hlavy andělů, které byly osazeny na zlacených křídlech obepínajících rám. Odcizeny byly také všechny čtyři menší hlavičky andílků jejichž v ohni zlacená křidélka byla zhotovena z mědi. Hlavička spodního andílka, který byl umístěn po pravé straně rámu byla odcizena bez křidélek, ty zůstaly na místě.
Chybějící reliéf jezdce na koni byl umístěn v pohledově levém poli a byl ústředním výjevem scény, která se vztahuje k první části legendy. V pohledově pravém poli byly odlámány paprsky kolem obrazu Panny Marie a anděl, který ukazoval k obrazu na stromě, měl odlomenu část levé paže.
Na všech spojích měděných zlacených plechů byly aplikovány stříbrné ozdoby ve tvaru různých lístků, akantů, apod., které je kryly. Pět z těchto stříbrných aplikací chybělo. Na dochovaných prvcích ornamentální výzdoby bylo ulámáno cca 22 ks detailů.
Ve svatozáři ve vrcholu rámu chyběla u spodní andílčí hlavičky část stříbrného oblaku. Konce křídel holubice Ducha Svatého byly doplněny stříbrným plechem, ale bez reliéfního zpracování a ciselování. Spoj byl proveden nýtováním a hrubým pájením cínem.
Na korunce Panny Marie scházela část stříbrné ozdoby s briliantem.
U paty kříže s korpusem Krista umístěném na konzole před obrazem chyběla stříbrná lebka se zkříženými hnáty.
Kameny
Na schránce ve tvaru hvězdy na prsou Panny Marie chyběl jeden rubín a jeden horský křišťál. Na korunce chybělo 36 ks perliček, jedena briliantová routa a jeden rubín.
SLUNEČNÍ BROŽ PANNY MARIE MANTOVSKÉ
Legenda:
0 …přírodní almandin
1 …routa pyrop
2 …mugl sklo
3 …briliantový výbrus s větší tabulkou – almandin
4 …briliantový výbrus s menší tabulkou – přírodní almandin se sagenitem
5 …briliantový výbrus s větší tabulkou – pyrop
Materiál: stříbro, kameny, sklo
Rozměry: průměr 9 cm
Značení: žádné
Centrální plochý kruhový kámen je tabulka čirého skla (pod polariskopem nezháší a pod mikroskopem jsou na něm patrny pravidelné kulaté bublinky), která je zasazena v rámečku na pantu a umožňuje otevřít připevněnou brož na obraze jako schránku. Je možné, že se do schránky byla vložena relikvie, která se nedochovala. Brož je k desce obrazu přišroubována na dvou osičkách procházejících skrze dřevo a uchycena na matičky ze zadu. Jednotlivé paprsky jsou ke středu montovány na matičky.
Rubíny – v šesti jehlicích bylo po 9-ti kamenech, v jedné pouze 8, tzn. celkem 53 kamenů. Chybějící rubín byl doplněn. Staré výbrusy s velkou tabulkou, mnoho přírodních vad svědčí o přírodním původu.
Bílé kameny – 5 kusů, jeden chyběl a byl doplněn.
Absence bublin a přítomnost mikroskopických uzavřenin, tzv. plen, což jsou staré plochy krystalů dalším růstem „utopené“ aposicí (přirůstáním krystalu), potvrzují, že jde o přírodní křišťál.
Analýzu nerostů provedl Dalibor Šitavanc z firmy Krystal v Praze 5 na Smíchově.
KORUNA PANNY MARIE MANTOVSKÉ
Materiál: pravděpodobně v ohni zlacený tombak, stříbro, kameny, sklo
Rozměry: 10 cm x 24 cm
Značení: žádné
Korunka tvarově doložená i na nejstarších rytinách zachycujících obraz je pravděpodobně tepaná z tombaku (nebyla provedena metalografie) a pozlacena v ohni. Narozdíl od stříbrným aplikací na obraze nebyla korunka galvanicky přezlacena, ale na vrypech ze zadní strany okolo montáže kamenů je vidět stříbřitý podklad, který budí dojem, jako by byl zlacený povrch podstříbřen. Ozdobena je řadou perliček, stříbrnými aplikacemi s brilianty a rubíny, dvěmi náušnicemi (jsou na nich dochovaná závěsová ouška) s centrálními velkými smaragdy a šesti briliantovými routami po obvodu a řadou skleněných imitací kamenů.
Brilianty (ověřeno mikroskopicky a diamantovým testerem) – celkem 51 kusů (39 ks a 12 ks), 1 kus včetně aplikace chyběl a byl doplněn.
Jde o velmi staré výbrusy ve tvaru rout (nepravidelných tvarů), které byly broušeny tak, aby bylo co nejvíce využito suroviny. Diamanty jsou broušeny jen na viditelných místech, jinak je ponechán původní tvar krystalu. Routy jsou zasazeny tak, aby nebylo vidět dovnitř výbrusů a vykazují menší poškození.
Rubíny – celkem 47 kusů, 1 chybějící kus byl doplněn.
Jde o staré výbrusy – velká tabulka okolo malé fasety má obdélníkový tvar, kameny vykazují mnoho vad a nečistot, které svědčí o jejich přírodním původu. Pod hannemanovým filtrem svítí modře.
Smaragdy – celkem 2 kusy
Pravé smaragdy jsou pouze dva – větší a menší tuporohy. Mají pěknou barvu, ale vyskytuje se v nich mnoho trhlinek a vad, které jednoznačně svědčí o jejich přírodním původu. Pod henneman-hodgkinsonovým filtrem svítí přírodní smaragdy nafialověle, zatímco ostatní zelené kameny tmavě modře (sklo). Skleněné imitace smaragdů mají ve struktuře malé kulaté bublinky a nevykazují vady jako přírodní smaragdy.
Bílé kameny
Jde o čisté sklo, místy se v některých kamenech vyskytují drobné bubliny.
Zelené kameny
Kameny se v porariskopu chovají jako sklo, nejeví zhášení.
Perličky
Z 90-ti kusů perliček se nedochovalo 63 kusů, které byly doplněny novými.
Analýzu nerostů provedl Dalibor Šitavanc z firmy Krystal v Praze 5 na Smíchově.
D. Pergamen na dvířkách schránky
Povrch pergamenu i tištěného textu byl značně poškozen mechanickým otěrem. Jako podkladová látka pro text byl použit broušený prací pergamen. Celý text byl překvapivě vysázen a vytištěn, pravděpodobně zlatou barvou (bronzem), což je poněkud nákladný způsob pro jednoúčelové využití. Pergamen s textem byl v plné ploše nalepen na dřevěnou podložku. Nevyskytovaly se na něm naštěstí stopy plísní. Měření pomocí digitálního pH metru prokázalo dostatečnou alkalickou rezervu (pH 8), která je obvyklá pro tento postup zpracovaní. V minulosti však došlo ke značnému znehodnocení podkladu i textu, pravděpodobně mechanickým otěrem měkkým hadrem. Z textu se dochovalo pouze malé torzo, které je špatně čitelné.
Poznámka
Restaurování deskového obrazu Panny Marie Mantovské provedl ak. mal. Miroslav Slavík a je popsáno v samostatné Restaurátorské zprávě.
Obrazová deska po demontáži stříbrných aplikací, stav před restaurováním.
Stav po restaurování bez aplikací, pouze s korunkou a broží.
III. RESTAURÁTORSKÝ POSTUP
A. Konstrukční prvky
Dřevěný korpus byl ozářen proti dřevokaznému hmyzu v ozařovací komoře, očištěn od nečistot a zdokumentován. Poté byly ze dřeva odstraněny hřebíky, vyčištěny volné spoje, které byly opětovně zaklíženy. U rozeschlých částí byly do spár vloženy špánky a zaklíženy. Dále byly doplněny nedochované části a provedeno pesticidní a fungicidní preventivní ošetření a petrifikace korpusu. Přesto, že se pohledově uplatňuje pouze spodní okraj, který bude barevně sladěn s architekturou oltáře, bylo dřevo řezbářsky opracováno do přesného tvaru schránky včetně volut.
Do obdélníkového otvoru za dvířky podstavce rámu byla vyrobena a na vruty osazena nová schránka z přírodně upraveného dubu. Hloubka nové skříňky je menší než vzdálenost původních kotevních háků, takže nedošlo k posunu rámu a ambitu.
Mechanický zámek rámu obrazu byl opraven a byl k němu vyroben náhradní klíč. K mechanickému zámku dvířek svatostánku byly vyrobeny dva klíče.
Uchycení (montáž) jednotlivých ozdob tepaných ze stříbra bylo provedeno mosaznými hřebíčky, jejichž hlavičky byly pocínovány čistým cínem (ne pájkou) a po přibití zalakovány.
Kotvení tabernáklu k architektuře oltáře párem kovaných háků zaklesnutých do oček na zadní straně schránky zůstalo původní.
Dvířka obrazu byla zasklena dvojitým sklem s vnitřní bezpečnostní fólií (conex 6 mm).
B. Kovové části výzdoby
Měděné prvky
Z měděného, v ohni zlaceného, plechu byl odstraněn starý fixační prostředek v lázni NaOH za pomoci mechanického kartáčování fíbrovými kartáči uvolněného starého laku. Následně byl povrch omyt roztokem vody s trochou kyseliny octové a pasivován v lázni Pragokor Ms4. Zlacený povrch byl dolešťován vídeňským vápnem a fixován zapónovým lakem.
Stříbrné prvky
Stříbrné aplikace byly odmaštěny acetonem a Syntaponem L pastou v destilované vodě. Poté byly mechanicky zbaveny korozních produktů směsí srážené křídy s přídavkem čpavkové vody. Zbytky křídy byly z povrchu stříbra odstraněny v destilované vodě pomocí ultrazvuku. Následovaly opakované oplachy destilovanou vodou a závěrečný oplach ethylalkoholem. Sušení probíhalo cca 2 hodiny při teplotě 80°C. Jednotlivé stříbrné prvky byly na závěr odmaštěny acetonem a následně konzervovány akrylátovým lakem Paraloid B72 v xylenu.
C. Chybějící prvky výzdoby
Měděné prvky
Podstavce pod vázy byly zhotoveny dle archivní fotografie. Tvar váz mohl být rekonstruován již jen podle drobné grafiky Antonína Birckharta. Nově zhotovené podstavce i vázy byly galvanicky pozlaceny.
Chybějící křidélka malých andílků z rámu byla vytepána podle archivní fotografické dokumentace. Jejich rukopis byl přizpůsoben dochovaným originálním křidélkům na pravé straně rámu. Nově zhotovená tepaná křidélka byla pozlacena v ohni.
Stříbrné prvky
Pro doplňování chybějících stříbrných aplikací byl památkovým dozorem stanoven zásadní požadavek na použití původního materiálu a původní technologie výroby, což znamenalo že doplňky byly vytepány a vyciselovány ze stříbrného plechu. U chybějících prvků figurální výzdoby jsme vycházeli opět z archivní fotografie, jejíž skleněný negativ se podařilo dohledat ve Štencově archivu. Fotografie obrazu Panny Marie Mantovské byla pořízena ještě před odcizením stříbrných ozdob z rámu. Po převedení negativu do digitální podoby (ing. arch. V. Škabradová) byly jednotlivé, chybějící prvky upraveny do skutečné velikosti a vytištěny.
Malou záhadou pro nás byla jezdcova levá ruka, která nebyla odcizena (viz. foto reliéfu před demontáží). Na archivní fotografii, která zachycuje reliéf ještě před krádeží, tato ruka zdánlivě chybí. Byla již tehdy ulomená, ale stále ještě na místě. Při pozornějším prohlížení ji na snímku nalezneme zapadlou za hlavou jezdce, kde vyčnívá dozadu jako vlající šála. Má ulomeny tři prostřední prsty, takže na ruce zůstal jenom malíček a palec. Prostředníček s prsteníčkem zůstali po odlomení na listech stromu nad jezdcem a ukazováček zcela chyběl. Ulomenou ruku zřejmě později někdo sejmul a uklidil, aby se neztratila, teprve poté došlo ke krádeži reliéfu jezdce, který byl proto odcizen bez ruky. V dalším časovém odstupu byla ulomená ruka připevněna zpět, ale trochu na jiné místo, než byla původně, takže prsty, které zůstaly na listech stromu, nebyly přisazeny k ruce. O tom, že byla ruka delší čas v jiném prostředí než ostatní dochované části reliéfu, svědčí i značný barevný posun jejího povrchu.
Doplněný stříbrný reliéf na levé straně.
Hlavy andělů byly nejprve vymodelovány z hlíny a poté převedeny do sádry. Ze sádrových modelů byly obličejové části odlity do bronzu a na těchto bronzových „kopytech“ byly vytepány obličeje. Malí andílci mají obličejovou část z jednoho kusu plechu, kdežto velcí andělé (s ohledem na hloubku reliéfu a tažnost stříbra) jsou v obličejové části osově děleni. K vytepaným obličejům byly poté přisazeny a dopasovány samostatně vytepané díly až do úplného uzavření hlavy. Nejmenší počet dílů, ze kterých jsou hlavy složeny, je pět. Z nejvíce dílů – devíti – je složena hlava levého velkého anděla. Před pájením jednotlivě vytepaných částí k sobě, byly okraje spoje provrtány a díly k sobě „přišity“ stříbrným drátkem. Po zaletování byl spoj z vnější strany začištěn, ale šití na spodní straně zůstalo zachováno tak jako u původních barokních hlaviček. Teprve když byla hlavička uzavřena, vyplnila se ciselérskou smolou a byla přeciselována z vnějšku a provedeny všechny jemné detaily.
U reliéfů legendy, které jsou umístěny na podstavci, bylo nutné dodržení přesných proporcí. Chybějící levý reliéf se musel napasovat do zbylých odlomených originálních částí, které zůstaly na místě (ocas, kopyta, květ u boty jezdce a blesk). Stejně tak muselo být přesné i doplnění druhého reliéfu o paprsky kolem obrazu a ruku anděla.
Při doplňování stříbrných květů do rekonstruovaných měděných váz na volutách po stranách rámu jsme se nemohli úplně tvarově držet předlohy. Birckhartův drobný svatý obrázek zachycuje, vzhledem ke svým rozměrům, kytice jen schematicky. Dle požadavků investora byly vybrány mariánské kvítky (lilie, růže, konvalinka, maceška a jahůdka), které byly v menším měřítku převedeny do stříbra.
Poškozené nebo chybějící části ornamentálních stříbrných aplikací byly s ohledem na osovou souměrnost výzdoby tvarově i zpracováním odvozeny z dochovaných originálních prvků.
Chybějící část stříbrného oblaku byla doplněna podle „stínu“ na podkladové mědi, kde bylo vynecháno zlacení s ohledem na úsporu zlatého amalgámu.
Nepůvodní letky křídel holubice Ducha Svatého byly zdokumentovány a nahrazeny novými, reliéfně vyciselovanými brky, které byly po očištění spoje připájeny stříbrnou pájkou.
Chybějící část stříbrné aplikace na korunce Panny Marie byla zaformována podle dochovaného stejného originálního prvku, odlita a ociselována ve stříbře.
Lebka se zkříženými hnáty u paty kříže s korpusem Krista, který je umístěn na konzole před obrazem, byla svou velikostí přizpůsobena proporcím Kristova těla.
Rekonstruovaná hlava jednoho z velkých andělů.
Rekonstruované hlavičky andílků, křídla, mariánské kvítky (růžička, maceška, jahůdka, konvalinka a lilie) a vázička, na levé straně.
Kameny
Na korunce Panny Marie bylo doplněno 36 ks perliček, jedna briliantová routa do rekonstruované stříbrné ozdoby a jeden rubín. V hvězdici na prsou Panny Marie byl doplněn jeden horský křišťál a jeden rubín.
D. Pergamen na dvířkách schránky
Pergamen byl nejprve mechanicky očištěn štětcem a měkkou pryží. Následně byl lehce ošetřen napěněnou substancí benátského mýdla, které bylo rychle odstraněno z filtračního papíru tamponem. Po tomto zásahu se znova objevily některé části špatně čitelného textu.
Ochrana pergamenu průhlednou fólií, která byla původně zvažována, nebyla po konzultaci s odborníky z Památníku národního písemnictví na Strahově nakonec aplikována, protože mezi pergamenem a ochranou fólií by musela být ponechána mezera a při tvarové složitosti dvířek a jejich pohledovému uplatnění nebyl tento zásah shledán adekvátním.
IV. ZPĚTNÁ MONTÁŽ
V poslední fázi restaurování byl při dílenské montáži do rámu osazen zrestaurovaný deskový obraz a nově upraveno kotvení „šuplíku“, ve kterém je obraz zapuštěn. Při této příležitosti byla nastolena otázka zpětné montáže stříbrné výzdoby kolem hlavy Panny Marie. V průběhu restaurování obrazu byly sejmuty všechny historické přemalby a rehabilitována originální vrstva malby. Vzhledem k tomu, že stříbrné ornamentální prvky byly na obraz aplikovány zřejmě až v souvislosti s přemalbou realizovanou Josefem Helichem v roce 1864, rozhodla komise zástupců orgánů památkové péče a vlastníka o jejich uložení v depozitáři kláštera a presentaci obrazu v jeho původní podobě.
Ivan Houska při závěrečné montáži.
V. DOPORUČENÝ REŽIM PAMÁTKY
Povrch zlacené mědi i stříbra je fixován lakem a nesmí se jakýmkoliv způsobem leštit nebo přelešťovat! Usazený prach lze odstranit šetrným oprášením péřovou prachovkou nebo odsátím vysavačem.
VI. PŘÍLOHY
• Fra Karel Horký – „Obraz Matky Boží Mantuánské“
• Sluneční brož, koruna Panny Marie a křížek s korpusem – analýza nerostů
• grafická dokumentace
- Antonín Birckhart, Rám s obrazem Panny Marie Mantovské, 1. třetina 18. století, lept
- Antonín Birckhart, Obraz Panny Marie Mantovské, 1. třetina 18. století, lept
• archivní dokumentace
- fotografie tabernáklu s obrazem Panny Marie Mantovské, před rokem 1945, Štencův archiv
- detaily jednotlivých chybějících dílů
VII. LITERATURA
F. Eckert, Posvátná místa královského hlavního města Prahy I. Praha 1883, s. 253.
J. Forbelský – J. Royt – M. Horyna, Pražské Jezulátko. Praha 1992, s. 66.
K. Horký, Obraz Matky Boží Mantuánské, in: Od Pražského Jezulátka I, 1935, s. 22n.
T. Kleisner, Umělci zaměstnaní v pražských klášterech bosých karmelitánů a karmelitek, nepublikovaná diplomová práce, Praha 1997, s. 108.
M. Ottová (ed.), Katalog odcizených a nezvěstných uměleckých děl VI., s. 53-54, kat. č. 72 (H. Zápalková)
J. Tichý, Před obrazem Panny Marie Mantovánské, in: Růže dominikánská XXIII, 1910, s. 300n.
T. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy, Malá Strana. s. 79.
Dobrý duch kláštera Pražského Jezulátka se jmenuje Júlie.