Sakrální předměty
Průběh restaurování můžete shlédnout na dokumentárním filmu - zde
Prezentaci přednášky v Power Pointu můžete shlédnout - zde
Restaurátorská zpráva
Schrattenbachova monstranceZlaté slunce Moravy
Arcidiecézní muzeum
Muzeum umění Olomouc
Ivan Houska při montáži monstrance.
Ivan Houska
prosinec 2005
Zadavatel: Muzeum umění - Arcidiecézní muzeum Olomouc
Restaurátorské práce: Pasířství Houska & Douda s.r.o.
Zodpovědný restaurátor: Ivan Houska
oprávnění k restaurování MK č. 253/94, MK č. 12041 /1999
Předmět restaurování
Monstrance „Zlaté slunce Moravy“ ÚSMKP: 6873, Inv.č. II.3A-591
Realizace: 2005
© Ivan Houska, Markéta Ondrušková, Helena Zápalková 2005
Spolupráce: Lukáš Bureš
Přílohová část – Popis smaragdů
Zpráva o provedení analýzy
Restaurátorská zpráva etue
Fotodokumentace je součástí zprávy.
zpracoval : Ivan Houska
Předmět restaurátorského průzkumu: Monstrance zvaná „Zlaté slunce Moravy“
Brněnský mistr Andreas Vogelhund/ Voglhundt
Vídeň kolem 1650?, Brno 1748-1750, Olomouc 1931
Monstrance - zlato, tepané, lité a cizelované,stříbro lité, 1413 drahých kamenů, z toho 1395 diamantů a 18 smaragdů (dle posudku z roku 1991), email na stříbře, broušené sklo, v. 71,8 cm, průměr nohy 27,5 x 20,4 cm, š. koruny 35,5 cm, v. emailu 7,9 cm, hmotnost 3 598 g; Etuje – kůže, dřevo, papír
Značeno: na lunule „B. RUBRINGER“, puncem pro zlato 585/1000 (hlava lišky otočená doleva) a monogramem „BR“
Provenience: Arcibiskupství olomoucké
Restaurováno: Břetislavem Rubringerem v roce 1931
ÚSMKP: 6873
Inv.č. II.3A-591
Popis předmětu:
Monstrance sluncového typu. Prolamovaná, vzdutá noha zhruba oválného půdorysu přechází v dřík s vázovitým nodem, který vynáší paprsčitou korunu monstrance se středovou, prosklenou schránkou kasulovitého tvaru. Výzdobný aparát využívá kombinace motivů volut a rokajů, které jsou na čelní straně monstrance bohatě doplněny ve stříbře osazenými diamanty a smaragdy. Do zadní strany nohy je vsazen starší emailový štítek se zobrazením sv. Václava na gotickém trůnu se třemi erby u nohou. Ve vrcholu zadní strany nodu je v rokajové kartuši osazen emailový štítek se znakem kardinála Schrattenbacha. Koruna monstrance je vystavěná ve dvou plánech. Zadní plán je tvořen paprsčitou gloriolou. V předním plánu se kolem schránky plošně vykládané diamanty a doplněné smaragdy, rozvíjí bohatý, reliéfně tepaný rokajový dekor s motivy lastur, volut a akantů zdobený diamanty osazenými ve stříbrných páscích a opět také smaragdy. Stejnými drahokamy je osazen rovněž kříž ve vrcholu monstrance. Lunula z čelní strany vykládaná plošně diamanty je ze zadní, hladké strany puncována olomouckým zlatníkem Břetislavem Rubringerem (1871 Písek – 1940 Olomouc), který provedl poslední opravu monstrance v roce 1931. Novějšími doplňky ve výzdobě monstrance budou zřejmě girlandy emailových květů a vinných listů, které jsou upevněny na rokajích prvního plánu koruny monstrance a snad také svazky obilných klasů pod schránkou. O této výzdobě se zmiňuje Adolf Nowak roku 1892, vznikly tedy jistě před tímto datem.
Monstrance je spojována se jménem kardinála Wolfganga Hanibala Schrattenbacha, který po své smrti odkázal na její zhotovení malou zlatou monstranci, své klenoty a zlatý řetěz. Objednavatelkou nového díla, za které byl honorován brněnský zlatník Andreas Vogelhundt (činný 1736 – 1771), byla zřejmě olomoucká kapitula. Do roku 1750 byly na její zhotovení přidány další platby, o které se zasloužili především olomoučtí kanovníci Kašpar Florentius Glandorf a Jiří Jindřich Mayer z Mayerswaldu. Na výzdobu monstrance byly použito také několik straších prvků, z nichž nejzajímavější je bezpochyby emailový štítek vsazený do zadní strany nohy monstrance, který Dana Stehlíková připisuje vídeňskému císařskému zlatníkovi a dvornímu emailérovi Ferdinandu Kunathovi a datuje jej do období kolem roku 1650. V letech 1642 – 1650 však byla Morava postižena švédskou okupací. Je tedy pravděpodobnější, že emailový medailon, který byl snad součástí nedochovaného liturgického předmětu, vznikl ještě před tímto datem nebo naopak po něm. Výjev představuje sv. Václava na gotickém trůnu – znak olomoucké kapituly – s erby císaře Ferdinanda III. (vládl 1637 – 1662), bratra olomouckého biskupa Leopolda I.Viléma Habsburského, arcivévody rakouského (biskupem 1638 – 1662). Trůn sv. Václava je doplněn o dietrichsteinské meče, představuje tak zřejmě skutečný „trůn sv. Václava“ v olomoucké katedrále, který dal zhotovit biskup František Dietrichstein (1599 – 1636).
Prameny: ZAO, pobočka Olomouc, fond AO, inventáře metropolitního chrámu v Olomouci z let 1572-1820, sign. A 20/12, inv. č. 904, kart. 269; ZAO, pobočka Olomouc, fond ACO, sign. A7, kart. 537, s. 56; ZAO, pobočka Olomouc, fond AO, inventář bohoslužebných potřeb metropolitního chrámu v Olomouci z roku 1839, inv. č. 3971, kart. č. 1816; ZAO, pobočka Olomouc, fond AO, inventář metropolitního chrámu Páně sv. Václava dle stavu k 1. 9. 1931 (sestavil Ignác Janák, prelát kustos), sign. A. 63, inv. č. 3973, kart. č. 1816; ZAO, pobočka Olomouc, fond AMO, inv. č. 3973, sign. A 63, AMO I, kniha č. 67, fol. 59.62, Berechnung 1748-1750; NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, Posudek šperkových kamenů Zlatého slunce Moravy, vypracoval doc. Ing. Jaroslav Bauer ze dne 29. 8. 1991.
Literatura: Mořic Kráčmer, Dějiny metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci. Olomouc 1887, s. 102; Adolf Nosák, Katalog der geschichtlichen Kunst-und Gewerbe-Ausstellung. Veranstaltet zur Feier des 40 jährlichen Regierungs-Jubiläums Sr. Majestät des Kaiser. Olmütz 1888; Adolf Nosák – Josef Kachník, Církevní památky umělecké z města Olomouce. Olomouc 1895, s. 35-36; Josef Kachník, Olomoucký metropolitní chrám sv. Václava. Napsáno k osmistému výročí jeho dobudování a posvěcení. V Olomouci 1931; Ivo Hlobil – Pavel Michna – Milan Toner, Olomouc. Praha 1984; Rudolf Zuber, Osudy moravské církve v 18. století I. (1695-1777). IV. díl dějin olomoucké arcidiecéze. Praha 1987; Cimelia olomucensia. Poklady olomoucké minulosti. Olomouc 1991; Jaroslav Bauer – Pavel Michna, Šperkové kameny Zlatého slunce Moravy. K poznání tzv. Schrattenbachovy monstrance olomouckého dómu, in: Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci 268, Olomouc 1992, s. 1-12; Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, Baroko na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 595, kat. č. 298; Dana Stehlíková, Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví, Praha 2003, s. 530; Dana Stehlíková (ed.), Bohemia Sancta. Poklady křesťanského umění z českých zemí. Katalog výstavy, Caltanissetta – Syrakusy – Praha 2004, s. 132.
Stav před restaurováním:
Celkový povrch zlata působí zašle. Nejedná se o korozi, ale o zbytky různých čistících , nebo fixačních prostředků a prachu, které vytvářejí v hloubkách na zlatém povrchu šedá až tmavá místa. Etue ve které je monstrance uložena je silně napadena aktivním červotočem a na noze monstrance bylo při ohledání značné množství pilin
Diamanty jsou fasovány do stříbrných aplikací, které jsou k jednotlivým plánům monstrance přichyceny matičkami a závlačkami. Některé aplikace byly uvolněny a na noze chybí jedna aplikace s pěti diamanty. Povrch stříbra je zoxidován a stříbrné aplikace jsou tmavé.
Girlandy emailových květů a vinných listů mají poškozený (vyštípaný) transparentní smalt.
Na pravé horní straně hlavního plánu je viditelná koroze pájky jedné z předcházejících oprav polámaného okraje rokaje.
Při porovnání fotodokumentace z konce 19.století a současným stavem je množství i velikost jednotlivých kamenů výzdoby totožná a to i na lunule. Olomoucký zlatník B.Rubringer tedy v roce 1931, při svém zásahu pouze doplňoval zadní pohyblivou část lunuly, ale přední část s diamanty je původní.
Jednotlivé částí monstrance:
Noha – uchycení je provedeno osovou montáží. Osová tyčka je tvořena trubičkou na jejímž konci je přiletován závit o průměru 6,4 mm. Pod matku byla vložena železná podložka. Na okraji nohy je repuncovací značka. Ve velkých volutách i na jiných hodně protepaných místech je zlato popraskané. Na pravé volutě již vypadl kousek materiálu o rozměru cca 1x2 mm a toto místo bylo podlepené papírem. Po demontáži velkého smaltu, který je pouze na jednom středovém šroubu, se objevily dvě trhlinky pod hranou smaltované destičky.
Nodus – se skládá ze tří dokonale spasovaných dílů. Ve všech dílech jsou dřevěné výplně pro zpevnění. Na dvou dřevěných vložkách je nápis „geputzt worden im 1901 Müller Bonifant Josef“.
Smalty:
Velký smalt na noze je poškozen v ploše na třech místech – vpravo nahoře je největší poškození v modrém poli, vpravo dole na erbu v červeném poli a na levém třapci uprostřed jsou vyštípnuté kousky smaltu. Celý štítek je uchycen na jeden středový šroubek. Podkladová destička smaltu není ze zadní strany podložena tzv. kontrasmaltem. Jedná se o přihrádkový smalt, kde tvůrce počítá s efektem transparentních smaltů a rytinou zdobí plasticky dna jednotlivých polí. Černý smalt na orlicích je zdoben broušením do sklovitého povrchu vypáleného a přebroušeného smaltu. Červený smalt, který je vždy nejproblémovější je nanesen jako poslední až po přebroušení celé plochy a není zabroušen. Jedná se skutečně o mistrovskou práci.
Malý smalt s erbem je na monstranci namontován dodatečně. Část nodu pod malým smaltem byla ciselována do nejmenších detailů a i otvory pro uchycení šroubky jsou velmi přesné. Nad erbem je samostatná ozdoba, která byla pravděpodobně součástí něčeho jiného. Je na ní transparentní smalt podobný tomu, který je na kytkách velkého plánu. Tato ozdoba byla přichycena měděnými krapnami, které byly přiletovány cínem.
Drahé kameny:
Celkový počet drahých kamenů byl v průběhu restaurování (po demontáži) stanoven s konečnou platností na 1480 ks diamantů a 18 ks smaragdů. Je zarážející značný rozdíl v počtech diamantů uváděných v historických inventárních soupisech a znaleckých posudcích.
Konečný počet diamantů byl stanoven na 1480 ks!!!
Noha – 449 ks (včetně kamene nereagujícího na tester)
Nodus – 76 ks
První plán – 303 ks
Lunula – 78 ks
Druhý plán – 564 ks
Křížek – 10 ks
Smaragdy - 18 kusů smaragdů je detailně popsáno v tabulce (viz příloha). Dva největší kameny na středové schránce jsou zafasovány ve zlatých osaznách, které byly ke schránce přichyceny nýtováním. Další dva smaragdy jsou osazeny do zlatých osazen na vrcholovém křížku. Ostatní kameny jsou ve stříbrných osaznách s naletovaným zlatým okrajem a ke zlatému plášti monstrance jsou přichyceny zlatými vroubkovanými matičkami. Stříbrné osazny pro smaragdy byly (kromě dvou kusů na nodu) ještě pozlaceny.
Diamanty – velký žlutý diamant na nodu je uchycen na krapny. Velké soliterní kameny jsou ve stříbrných osaznách přichycených matičkami a menší diamanty jsou ve stříbrných aplikací po několika kusech (od jednoho do šestnácti).
Dvířka – mají vyviklaný čtyřhran na závoře zámku. V zadním plánu jsou velké díry pro kotevní šrouby dvířek, což umožňuje viklání dvířek. Na dvířkách je také repunc. Broušené sklo je uchyceno na krapny a je lehce oštípáno. V plášti dvířek jsou tři dírky. Jedna větší trojúhelníkového tvaru byla zřejmě zaletována cínem, ale oprava vypadla.
Lunula – na patce lunuly je repuncovací značka a na zadním přítlačném půlměsíci jsou puncy z roku 1931. Na spodku je prasklá krajní voluta a oprava byla provedena cínem. Spodní sáňky a přední část lunuly s diamanty jsou původní. Zadní otevírací půlměsíc, nožičky a zavírání jsou z úpravy v roce 1931.
Tělo schránky – na spojích jsou opravy ještě z doby její výroby. V jednom rohu je dírka o rozměru cca 1x1 mm. Závity pro uchycení k zadnímu plánu jsou setřelé a jedna matka chyběla.
První plán monstrance – je k tělu schránky přichycen pěti šroubky po obvodu (jeden chyběl). Broušené sklo o síle 3 mm není nijak fixováno a je pouze přitlačeno prvním plánem k tělu schránky. Horní dvě zlaté voluty byly ulomeny v místě otvoru pro uchycení stříbrné aplikace a jsou přiletovány cínem i s aplikacemi. Největší a nejcennější dva smaragdy jsou připevněny k prvnímu plánu nýtováním. Osazny těchto kamenů jsou zlaté.
Střední plán – nad smaltovanými kytkami jsou otvory a výřezy pro něco co chybí. Smaltované kytičky jsou přišroubované. Konce závitů byly roznýtované a při snímaní se jeden šroub o průměru 1,4 mm přetrhl. Zakončení spodní voluty bylo ulomené a je přiletované na destičku, která je přiletovaná cínem i s matičkou montáže stříbrné aplikace. Okraj spodní pravé voluty je velmi zeslaben a prasklý. Ve středu okénka na vnitřních volutách jsou šroubky pod nimiž jsou ulomené konce „čehosi“. Na pravé straně je ve snopu obilí ulomen jeden klas. Na páté aplikaci dole vpravo, v místě kde chybí diamant je ke stříbrné aplikaci ze zadní strany přichycena závitová tyčka pro spojení středního a zadního plánu. Tato závitová tyčka byla ulomena a při tom došlo k prasknutí aplikace v místě spoje a k vypadnutí kamenu. Oprava byla provedena tak že ze zadní strany je u paty závitu kroužek z drátku a celý spoj je proletován cínem. Aplikace je tudíž nedemontovatelná a ani nový kámen nejde osadit. Ostatní aplikace na spodním okraji se závlačkami nejdou uvolnit bez porušení závlaček. Snopy mají přiletované koncovky pro uchycení a tyto jsou zdobně napilované v místě kde se pohledově neuplatňují.
Zadní plán – na paprscích jsou tři repuncovací značky. Paprsky jsou na koncích zohýbané. Druhý paprsek dole vpravo byl ulomen a nyní je podložen zlatým plíškem a proletován cínem. Ob jeden paprsek, tedy čtvrtý paprsek dole vpravo je do poloviny své šířky prasklý a ještě je popraskán podélně v zeslabených místech od rýhování.
S ohledem na mimořádnou materiální a historickou hodnotu tohoto klenotu barokního zlatnictví, bylo vlastní restaurování prováděno v konzervátorské dílně Muzea umění – Arcidiecézního muzea v Olomouci.
Restaurátorský postup:
• fotodokumentace stavu před restaurováním
Všechny diamanty na monstranci byly přezkoušeny diamantovým testrem „DIAMOND BEAM I.“. Pouze jeden kámen na noze monstrance nereagoval na diamantový tester. Jeho umístění je na levé velké postraní volutě, na zadní malé aplikaci se třemi kameny, krajní, největší kámen. Dále se potvrdily závěry předcházejících posudků kamenů, že chybí jedna celá aplikace s pěti diamanty na pravé spodní straně nohy a jeden kámen na páté aplikaci od středu na druhém plánu monstrance dole.
Váha monstrance při převzetí činila 3.596,7 g. Váha uvedená v literatuře je 3.598 g.
Rozměry monstrance jsou: výška 71,8 cm, šířka v paprscích 36 cm, šířka nohy 28 cm a hloubka nohy 20,5 cm
• úplná demontáž monstrance
Po demontáži malého dna v noze monstrance se ukázalo, že ani z vnitřní strany není žádný nápis, přestože přidaná trubička na osovou tyčku plní pouze funkci nosiče této zlaté destičky. U jiných precios jsem se setkal s podobným řešením vždy ve spojitosti se záznamem donátora.
• kontrolní den a rozšířený restaurátorský záměr po demontáži
Shrnutí důležitých poznatků po demontáži monstrance -
- váha monstrance při převzetí odpovídala údajům uvedeným v literatuře
- počet kamenů naopak neodpovídal ani literatuře, ani posudkům
o jeden kámen při převzetí nereagoval na diamantový tester
o smaragdů je 18 ks
o diamantů je 1480 ks
o v současné chvíli je na monstranci celkem 1498 ks drahých kamenů
o 6 ks prokazatelně chybí na chybějící aplikaci a na druhém plánu
- všechny součásti monstrance vyjma stříbrných aplikací a železné podložky na osové montáži jsou zlaté
- ryzost zlata podle provedených zkoušek je 18-20 karátů, velký smalt – 22 karátů,
- dále bylo doporučeno u těchto vytypovaných dílů:
o základní stavební materiál – jedna část nodu
o větvička révy
o snop
o stříbrná aplikace
provést nedestruktivní prvkovou analýzu (zpráva o analýze viz příloha)
- dedikační destička vložená do nohy monstrance je zlatá, ale bez nápisu
- diamanty do stříbrných aplikací (někdy se jedná skoro o diamantový odpad) jsou uchyceny na stříbrné krapny a vytěsněny skoro ryzím stříbrem
- kotlíky u velkých diamantů jsou stříbrné
- kotlíky u smaragdů jsou stříbrné ze zlatým okrajem, pouze dva největší smaragdy na prvním plánu mají kotlíky zlaté. Tam kde by se mohli stříbrné kotlíky se zlatým okrajem pohledově uplatnit i ze strany (nejsou moc zapuštěné do těla monstrance) jsou ještě pozlacené (nepozlacené jsou pouze na nodu).
- matičky stříbrných aplikací na noze jsou zlaté, ale na nodu (kde nejsou vidět) jsou stříbrné.
- přesto, že se jedná o tak vzácný a uchovávaný předmět, nevyhnul se neodborným zásahům. Ty budou pravděpodobně pocházet ze stejné doby. Jedná se o opravy provedené pájením na měkko cínem (první plán, lunula, druhý plán, dvířka). Předpokládám, že olomoucký zlatník B.Rubringer, který doplňoval lunulu by takový zásah opravil a tudíž se domnívám, že k opravám cínem došlo až po roce 1931.
- na symbolech eucharistie chybí ještě jakási snítka vedoucí od snopu na vnitřní voluty a na větvičkách vinné révy jsou ulámané hrozny. Hroznů bylo celkem 8 ks a byly na stříbrné montáži. Jednalo-li se o diamanty, nebo perličky nelze určit.
- na vnějších volutách druhého plánu nad smaltovanými kytičkami jsou otvory a výřez pro montáž „čehosi“
- uvnitř nodu jsou dřevěné výplně na kterých je zápis o čištění monstrance z roku 1901
- kromě šesti repuncovacích značek z roku 1806 (noha, lunula, zadní plán a dvířka) jsem nenašel žádnou jinou!
- smalt s erbem je na monstranci namontován dodatečně a malá ozdoba nad ním k němu nepatří – je z něčeho jiného (transparentní smalt)
- velký smalt nemá žádnou značku, ale podklad je udělán, skoro jako kdyby byl vyroben zároveň s monstrancí
- dva největší a nejcennější smaragdy na prvním plánu jsou připevněny napevno nýtováním
• oprava poškozených částí monstrance
Odvrtání zalomeného zlatého šroubku v pravé snítce se smaltovanou kytkou, vyříznutí závitu M 1,2, výroba nového zlatého závitu M 1,2 a přiletování závitu na původní hlavičku zlatého šroubku.
Zaletování ulomeného klasu a podložení a zaletování jednoho naprasklého klasu.
Zaletování ulomené závitové tyčky na stříbrnou aplikaci. Protože již tato závitová tyčka byla přiletována cínem a hrozilo by poškození diamantů byl spoj opět proveden cínem.
Oprava poškozeného paprsku na zadním plánu monstrance. Aby mohl být proveden spoj opravy zlatou pájkou, musel být odstraněn cínový spoj se zlatou záplatou na vedlejším paprsku. Po odletování cínového spoje se ukázalo, že velká zlatá záplata byla k ulomenému paprsku přiletována zlatou pájkou s přesahem asi dva milimetry a větší část záplaty pak byla připájena k zadnímu plánu cínem. Z toho usuzuji, že ten kdo prováděl opravu uměl pájet zlatem, ale bál se provést spoj, aby se mu nerozpadl zadní plán monstrance na jednotlivé paprsky, ze kterých je poskládán a sletován.
Záplata z dříve ulomeného paprsku byla odletována a celý spoj byl dokonale očištěn od zbytků cínové pájky nejprve mechanicky a posléze chemicky ve 4% roztoku kyseliny solné. Na druhý poškozený paprsek byly připraveny dva malé zlaté proužky, aby posílily spoj v místě zeslabení paprsku. Všechny paprsky v okolí obou spojů byly fixovány a oba spoje byly najednou proletovány zlatou pájkou s tavitelností 650oC. Po zaletování byly spoje očištěny a zaleštěny.
• kontrola upevnění jednotlivých kamenů
V průběhu restaurování se uvolnily dva diamanty ze stříbrných aplikací, což nám umožnilo prozkoumat způsob fasování diamantů. Zároveň se nám potvrdil předpoklad, že aplikace byly odlity ze stříbra i s otvory pro kameny. Uvolněné kameny byly vloženy zpět a zafasovány stejnou technologií, tedy okraj kamene byl „přetažen“ stříbrem pomocí ocílky. Stejným způsobem bylo „utaženo“ i pár volnějších kamenů, které nevypadly ze svých lůžek.
Při závěrečné montáži byl na středním plánu, v místě chybějícího diamantu na páté aplikaci dole vpravo, aplikován (přilepeno) úlomek skleněného kamene.
• doplnění chybějících částí monstrance
Na základě rozhodnutí odborné komise (viz zápis z kontrolního dne) byla vyrobena replika chybějící stříbrné aplikace na pravou stranu nohy monstrance. Aplikace byla vytepána ze stříbrného plechu jako novotvar, na kterém je tepáním naznačen i tvar kamenů. Na posledním jako kameni je punc HDP, registrovaný u pražského puncovního úřadu (Houska Douda Pasířství).
• Po provedených technologických zkouškách byl komisí schválen doporučený postup čištění s tím, že povrch stříbra nebude fixován voskem ani lakem, aby nedošlo k „oslepnutí“ lesku diamantů.
Technologický postup čištění:
technický benzin, Ekazit – ultrazvuk, destilovaná voda - ultrazvuk, Chelaton III. - ultrazvuk, destilovaná voda – ultrazvuk, Synthapon - ultrazvuk, destilovaná voda, kracování jemným mosazným kartáčem, Synthapon, destilovaná voda - ultrazvuk, etylalkohol, sušící pec.
• fixace poškozených smaltů byla provedena lakem Paraloid B72 v xylenu
• montáž do celku. Při zpětné montáži byl velký žlutý diamant na nodu podtmelen ciselérskou smolou (směs asfaltu s pryskyřicí), protože jedna ze stříbrných krapen byla naprasklá a oprava letováním nepřicházela v úvahu s ohledem na podložení kamene nažloutlým popraskaným lakem. Při demontáži tohoto diamantu stačí nodus na chvíli odmáčet v technickém benzinu, který rozpustí tmel pod osaznou.
• fotodokumentace stavu po restaurování
• restaurátorská zpráva
Doporučený režim památky:
Předmět by měl být uložen při stabilní teplotě kolem 18° C s maximálním kolísáním v rozmezí 5° C. Relativní vlhkost vzduchu nesmí přesáhnout 65 % a kolísání relativní vlhkosti smí být pouze minimální. Při přenášení předmětu do prostor s rozdílnou teplotou a relativní vlhkostí vzduchu, je nutné předmět uchovávat v uzavřeném prostoru s regulovanou atmosférou, aby nedošlo ke vzniku rosného bodu a srážení vlhkosti na povrchu předmětu . Ideální by bylo, kdy byl předmět chráněn obalem z antikorozního papíru. Povrch předmětu je opatřen ochranou vrstvou konzervačního laku, kterou je nutné chránit před poškozením (poškrábání, odření, vlhkost,čistící prostředky a jiné chemikálie…), proto se povrch nesmí přelešťovat ani jinak čistit, v případě nutnosti pouze šetrně otřít prach suchým a jemným hadříkem. Při kontaktu s předmětem je nutné používat čisté bavlněné rukavice. Při manipulaci s monstrancí mít na zřeteli poškozenou krapnu velkého žlutého diamantu na nodu monstrance a pokud možno jej neuchopovat.
