Náhrobek biskupa L.Egkha

Předmět restaurování: Komplexní obnova cínového náhrobku olomouckého biskupa Leopolda Egkha z chrámu sv.Mořice v Kroměříži

Umístění: Chrám sv.Mořice v Kroměříži, kaple Panny Marie Bolestné
Obec/kraj: Kroměříž, zlínský kraj
Adresa: Římskokatolická farnost sv. Mořice Kroměříž
Stojanovo nám. 5, Kroměříž 767 01

Rejstříkové číslo památky v ÚSNKP:

Zadavatel: Římskokatolická farnost sv. Mořice Kroměříž
Stojanovo nám. 5, Kroměříž 767 01
zastoupená: P. Josefem Říhou
Zhotovitel: Houska & Douda s.r.o. Pasířství
Lermontova 11, Praha 6 160 00
ateliér: Oty Pavla 246, Buštěhrad 273 43
IČO: 48111911
DIČ: CZ48111911
číslo účtu: 29206-061/0100 KB Praha 6
zastoupená: panem Ivanem Houskou

Zodpovědný restaurátor: Ivan Houska, Michal Eisler
oprávnění k restaurování MK č. 253/94, MK č. 12041 /1999

Spolupráce: Mgr. Helena Zápalková

Památkový dozor: PhDr. Zdeněk Vácha , NPÚ Brno
PhDr. Eva Krystýnková, Arcibiskupství olomoucké
Bc. Štěpán Sittek, Arcibiskupství olomoucké
PhDr. Jan Krampl, Okresní úřad Kroměříž
PhDr. Jana Spathová KÚZK

Realizace: 2001 – 2004


© Ivan Houska, Michal Eisler 2004


Poznámka
Na toto dílo se vztahuje autorskoprávní ochrana dle zákona č. 121/2000 Sb. O právu autorském a právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V souladu s tímto zákonem je dílo duševním vlastnictvím autora a jeho užití, kopírování nebo vydání (včetně fotodokumentace) je možné jen s autorovým svolením. Při citování díla je povinné uvedení jména autora a názvu díla.


I. ÚDAJE O PAMÁTCE
1. AUTOR SOCHAŘSKÉHO NÁHROBKU: FR.ONDŘEJ HIRNLE
2. SLOH: KLASICISTNÍ
3. MATERIÁL: CÍN
4. PŘEDCHOZÍ ZNÁMÉ RESTAURÁTORSKÉ ZÁSAHY: POUZE POVRCHOVÁ ÚDRŽBA


II. ÚDAJE O AKCI
1. VLASTNÍK: ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST SV. MOŘICE KROMĚŘÍŽ
STOJANOVO NÁM. 5, KROMĚŘÍŽ 767 01
ZASTOUPENÁ: P. JOSEFEM ŘÍHOU
2. INVESTOR: MK ČR
3. ZÁVAZNÉ STANOVISKO: ULOŽENO U VLASTNÍKA
4. NÁVRH NA RESTAUROVÁNÍ: VIZ KAPITOLA IV.
5. TERMÍN ZAPOČETÍ A DOKONČENÍ AKCE: 2001-2004



III. HISTORIE A POPIS NÁHROBKU
Kapli zasvěcenou Panně Marii Bolestné nechal v kostele sv. Mořice v Kroměříži v roce 1730 postavit olomoucký biskup, kardinál Wolfgang Hanibal Schrattenbach. Její umělecké vybavení bylo realizována postupně. V letech 1751-1755 se na něm podíleli především malíř Jan Jiří Etgens a sochaři Jan Michael Scherhauf, František Kohl, Jan Antonín Richter a Ondřej Zahner, autor Schrattenbachova náhrobku, jehož stavbu financoval biskupův synovec, František Antonín, nejvyšší sudí a tajný rada markrabství moravského. Oltář, do jehož středu byla zakomponována starší socha Piety, byl do kaple pořízen teprve na počátku 60. let 18. století. V roce 1764 byla nakonec dokončena také sochařská výzdoba náhrobku olomouckého biskupa Leopolda Egkha. Autorem sochařského vybavení oltáře i náhrobku je František Ondřej Hirnle.
Monument umístěný v levém výklenku, přímo naproti staršímu náhrobku biskupa Wolfganga Hanibala Schrattenbacha, vytváří svému předchůdci rovnocenný protějšek nejen výtvarnou kvalitou, ale také svými rozměry a pyramidálním rozvrhem kompozice. Architektonická část náhrobku je řešena v kombinaci tmavě šedého a světle béžového mramoru, sochařská výzdoba Egkhova náhrobku je zhotovena z cínu.
Vysoký mramorový sokl Egkhova monumentu, členěný vpadlými pravoúhlými poli, je opatřený volutovými křídly a kanelovaným, konkávně projmutým nástavcem vynášející obelisk, před kterým u klekátka s otevřenou knihou na polštářku pokleká figura biskupa. Jeho ruce jsou na hrudi překříženy, hlava s výraznými portrétními rysy lehce je skloněna nad knihou. Realisticky pojatou drapérii biskupského roucha traktovanou do měkce splývavých záhybů oživuje detailním rozlišením struktury materiálů. Po levé straně, za figurou biskupa je umístěna rokajová kartuš se zlaceným, v mědi tepaným erbem s insigniemi, kterou zleva přidržuje sedící putti. Z klekátka spadá drapérie, která částečně kryje nástavec soklu a je zřasena pod postavou na polštářku klečícího biskupa i erbovní kartuší. Zprava, před mramorovým, volutovým klekátkem, sedí druhý, plačící putti, který si k tvářičce tiskne kapesník a v levé ruce drží zlomenou pochodeň – symbolizující ukončení života. Obelisk, který po stranách částečně halí bohatě zřasená drapérie s hermelínem, završuje mohutná dekorativní váza s hořícím plamenem obtáčená hadem. Celý výjev je divákovi prostředkován třetí figurkou puttiho, který je umístěn zleva, na obelisku. Pohledem se obrací dolů, levou rukou se lehce přidržuje drapérie a pravou ukazuje k postavě biskupa.

V čele mramorové podnože je zavěšena rokajová kartuš, v jejímž zlaceném poli je rytý latinský nápis s chronogramy:
„Siste viator / Mirare et contemplare / hic repositas exuvias celsissimi principis / Leopoldi Friderici e comitibus sb Egkh et Hunger / sbach ex decano almae cathedralis, vicario generali, / et praeposito cremsiriensi anno / In qVo MetropoLIs hVIVS DioeCesIs LonaeVa op / pIgnata non eXpugnata fVIt InVasIone / die XXVII aprilis concordibus votis electi / In episcopus olomucensem. S.R.I. principem, ducem, ac / regie capellae Bohemiae comitem / hic / residentiam cremsiriensem incendio conflagratam in / terno apparatu restauravit. / Cathedralem suam novis fundationibus decoravit. / Collegiatam hanc canonicorum, vicariorum chora / listarumque numero auxit. / Domui presbyterorum in sui dignissimam memoriam / reliquens summis in ecclesiam meritis praeditus atque / sacedotum copia cinctus. / CLero InDoLento seD Deo Ita VoLente / pie obIIt / Decima quinta decembris. / Pro quo deum exora, ut et tibi sit felix / ultima hora. / Joha:Dobrk:M.S.E.“

Překlad uvedeného textu podle J. Pavelky zní následovně: „Pohleď, poutníče, podivuj se a rozjímej o pozůstatcích zde uložených jasného prince Leopolda Fridricha z hrabat Egkhu a Hungersbachu, kdysi děkana vysoké katedrály, generálního vikáře a probošta kroměřížského onoho roku, ve kterém hlavní město této diecéze dlouho bylo obléháno, ale nedobyto – dne 27. dubna 1758 zvoleného jednohlasně za biskupa olomouckého, S. Ř. Ř. prince, knížete a královské kaple české hraběte, který zde residenci kroměřížskou, spálenou ohněm, obnovil vnitřním zařízením. Svou katedrálu ozdobil novými nadáními, kapitolu tuto kanovníky, choralisty a vikáři rozmnožil. Zanechav v kněžích domu svého důstojnou památku, do nebe byl pozván… Zbožně zesnul, jak tomu chtěl Bůh a oplakáván kněžstvem 15. prosince (v chronogramu 1760). Za něho pros Boha, aby i tobě byla blažená poslední hodinka“. Zkrácené jméno v závěru označuje skladatele textu, kterého lze ztotožnit s kanovníkem Johannem Rudolfem Rzinkowskim von Dobrzicz .
Dílo je signováno a datováno na podpatku boty biskupa latinským nápisem ve formě elegického distichu s chronogramem: „VIVens qVI / fVerat DoLorosae / VerVs aMator / hViC hIrnLe InVen / tIs eXhIbet Ista / sVIs.“ Text lze dle J. Pavelky i E. Šafaříka přeložit dvojím způsobem: „Tomu, kterýž byl za živa opravdovým ctitelem Bolestné matky, tvoří toto Hirnle dle vlastního návrhu“. Nebo „Tomu ….., tvoří toto Hirnle dle jeho (tedy Egkhova) návrhu“ .



Signatura sochy na podpatku boty biskupa.


Sochařská výzdoba Egkhova náhrobku je zhotovena z velmi čisté cínové slitiny. Jde o materiál v rámci moravského barokního sochařství ojedinělý, což zřejmě způsobil jak nedostatek zakázek obdobného charakteru, tak odlišná sochařská tradice.



IV. CHARAKTERISTIKA STAVU PAMÁTKY PŘED RESTAUROVÁNÍM A PŘÍČINY JEJÍHO POŠKOZENÍ

Komplexní památková obnova náhrobku olomouckého biskupa Leopolda Egkha byla vyvolána především stavem, který bylo již při vizuálním průzkumu možné označit za havarijní. Sochařská výzdoba nebyla od svého vzniku nikdy sňata a renovační práce, které v průběhu let byly na památce realizovány měly spíše charakter povrchové údržby.
Stav kovových soch vyžadoval komplexní restaurátorský zásah. Pro zachování hmotné podstaty památky a prodloužení její další životnosti bylo nutné všechny kovové části výzdoby demontovat a restaurovat v ateliéru.
Průzkumem materiálu kovových odlitků bylo zjištěno, že jde o velmi čistou cínovou slitinu (s obsahem cínu přes 90 %), jen s nepatrnou příměsí legovacích prvků ( Pb kolem 6 %, zbytek Cu a Bi) . Malé množství olova bylo přidáno z důvodu lepšího zabíhání do forem, měď a bizmut pro zvýšení tvrdosti a zároveň vaznosti. Použitý materiál lze posuzovat jako čistý cín, který je z korozního hlediska velmi ušlechtilý. Povrch kovu samovolně koroduje (oxiduje) vznikající vrstvičkou oxidů a za běžných podmínek nepodléhá koroznímu napadení.
Všechny figury i ostatní cínové doplňky náhrobku byly lity z dílů – ruce, nohy, hlavy, části drapérií a roucha figury biskupa, které byly poté letovány vlastním materiálem do celků. Některé díly byly dosazeny, sletovány a zacizelovány až na místě po usazení. Protože jde o ušlechtilý materiál, technologie spojování jednotlivých částí byla provedena tak, aby se pájky ve spojích barevně neodlišovaly od vlastního odlitku. Již na základě tohoto zjištění bylo tedy možné konstatovat, že náhrobek byl původně prezentován ve svém přirozeném stříbřitém charakteru cínového povrchu.
Příčin poškození kovového pláště soch bylo několik. Řídké krystalické mřížky cínu zapříčinily sníženou odolnost odlitků proti vnitřnímu pnutí i korozním produktům. Na celém sousoší byly patrny všechny formy korozních změn i důsledky pozdějších, většinou pouze povrchových oprav. Na místech uchycení spadu prachových nečistot se ve vlhkém prostředí vytvářely oblasti pokryté vápenatými a solnými krustami, pod nimi byl kov napaden kyselinou matecíničitou a vytvářely se zde ostrůvky tvrdých, černých strupů, které byly v materiálu hluboce zakotvené.
Na destrukci odlitků soch měla vliv především přítomnost licích jader z drceného keramického střepu pojeného sádrou . Jádra byla patrně z montážních důvodů ponechána ve všech hlavách, rukou a nohách. Působením vlhkosti došlo k jejich nabývání a tím i zvýšenému tlaku vyvíjenému na vnitřní stěny odlitků. V zeslabených místech, letovaných spojích a místech silně narušených korozí materiálu došlo k závažným prasklinám. Jádro nebylo před litím patrně ideálně uloženo, nebo se vychýlilo při lití, čímž došlo k nepravidelné síle odlitku. Tato místa byla silně proděravělá a jádro obnaženo na povrchu. Zde již nebyl materiál samonosný a paradoxně ho drželo v původním tvaru pouze jádro. Jak přítomnost licích jader, tak zejména použití neupravených surových jílových vymazávek tam, kde patrně při manipulaci jádro vypadalo, urychlilo lokální korozi vnitřního povrchu odlitků.
K urychlení povrchové koroze odlitků přispívaly také druhotně aplikované povrchové úpravy. Jejich zbytky byly průzkumem analyzovány jako damarový a kalafunový lak. V obou případech šlo o přírodní kyselé pryskyřice, které nejsou pro povrchovou ochranu cínu vhodné.
Typy korozních produktů byly v rámci průzkumových prací analyzovány a popsány ve spolupráci s technologickou laboratoří Národního památkového ústavu v Praze tak, aby mohla být navržena adekvátní technologie pro jejich odstranění. Z výsledků analýz vyplynulo, že jde o běžné korozní produkty cínu. Přítomnost cínového moru nebyla zjištěna. Pro lepší orientaci v dané problematice byla vytvořena pomocná terminologie, která vycházela především z vizuálního charakteru a lokace jednotlivých typů koroze .



Typy koroze a jejich charakteristika

typ A – vrstevnatý typ koroze – vyskytuje se přednostně na místech, kde se držel prach a ostatní nečistoty. Projevuje se odlupováním korozních produktů v soudržných vrstvách. Po odstranění korozních produktů je povrch lehce narušen v souvislé ploše.
typ B – puchýřkový typ koroze – vyskytuje se přednostně v obtížněji dostupných místech a v místech, kde se držel prach a ostatní nečistoty. Projevuje se výskytem drobných puchýřků, které se mohou i dotýkat a vytvářet souvislé oblasti. Po odstranění korozních produktů je povrch narušen v souvislé ploše viditelnými drobnými důlky.
typ C – kráterový typ koroze – vyskytuje se přednostně v místech, kde došlo k zachycení licího jádra nebo licí formy ve stěně odlitku. Projevuje se vznikem různě velkých, výrazně otevřených kráterů, ve kterých je možné někdy objevit zmíněné zbytky forem nebo jádra. Podle toho, zda kráter poškodil líc a/nebo rub odlitku dělíme dále na:
typ CI – kráterový typ koroze vnitřní - kráter poškodil rubovou stranu stěny odlitku
typ CII – kráterový typ koroze vnější - kráter poškodil lícovou stranu stěny odlitku
typ CIII – kráterový typ koroze oboustranný - kráter poškodil rubovou i lícovou stranu stěny odlitku
Po odstranění korozních produktů je povrch poškozen hlubokými krátery s potrhanými okraji, které mohou procházet celou sílou stěny odlitku.

typ D – strupový typ koroze – vyskytuje se přednostně na rubové straně odlitků, v místech, kde docházelo ke vzniku štěrbiny mezi licím jádrem nebo druhotnou výplní odlitků. Projevuje se vznikem rozsáhlých soudržných strupovitých útvarů většinou podlouhlého tvaru. Po odstranění korozních produktů je povrch poškozen mělkými důlky podlouhého tvaru.

typ E – jamkový typ koroze – vyskytuje se přednostně v místech, kde má cínová slitina nejmenší hustotu a houbovitý charakter. Tato místa vznikla buď v horní části jednotlivých dílů odlitku a/nebo v dalších místech, která nebyla při lití zatížena tíhou litého materiálu. Projevuje se vznikem rozsáhlých jamek nebo kaveren, které jsou vyplněny nesoudržnými, sypkými korozními produkty. Po odstranění korozních produktů je povrch poškozen rozsáhlými hlubokými jamkami s rozrušenými okraji.


Korozní produkty na hladkém povrchu cínu vnikají za normálních podmínek přeměnou oxidu cínatého na stabilní oxid ciničitý. Jde o jev, kterému se říká přirozená pasivace povrchu cínu. Jestliže je souvislá vrstvička oxidu ciničitého na hladkém povrchu cínu z korozního hlediska stabilní a ochranná, způsobila v případě korozních produktů vzniklých jinde než na hladkém povrchu odlitku (např. v porézní struktuře cínového odlitku), jeho destrukci. Vzhledem k čistému kovu došlo při korozi k nárůstu objemu korozních produktů, které v porézní struktuře materiálu tlakem zvětšujícího se objemu vedly k porušení jeho kovové struktury, vzniku prasklinek i nárůstu rozsáhlejšího korozního napadení. V případě cínové výzdoby Egkhova náhrobku, byly vnitřní stěny odlitků navíc kontaminovány zbytky forem, vlivem kolísání vlhkosti prostředí došlo i v těchto místech k porušení cínové struktury a následné korozi.
Četná místa napadená masivní korozí byla již zcela proděravělá, materiál ztrácel svůj původní charakter a rozpadal se (např. zkřížené ruce postavy biskupa). Krystalická vazba cínu byla silně narušena a litina byla ve svém průřezu poškozena kapiláry labyrintózního charakteru, které vyplňoval korozní sediment. Plošné loupání a opadávání povrchových vrstev cínu bylo dáno především působením atmosférické vlhkosti při kterém se oxid cínatý mění na hydratovaný oxid ciničitý. Při opětovném vysychání materiálu docházelo k odleptávání a odlupování vrstvičky kysličníků kovu.
Největší poškození korozí vykazovala střední a horní části náhrobku, kde se i v případě odkrytí povrchově nezkorodované vrstvy objevovaly kaverny zcela zpráškovatěného kovu. Malá hustota krystalické mřížky materiálu umožnila vlhkosti snadno proniknout hluboko do kovu a způsobit tak jeho vnitřní korozní rozpad.
Spodní část náhrobku – dvě sedící figurky putti a část drapérie, byla na rozdíl od horní části korozně napadena méně. Zdá se, že snadnější dosažitelnost při průběžné likvidaci prachu a nečistot přispěla k větší zachovalosti povrchu soch.



V. KONCEPCE RESTAURÁTORSKÉHO ZÁSAHU
Harmonogram restaurátorských prací

Etapa č.1 (rok 2001)

- stanovení vhodné technologie a postupů pro demontáž jednotlivých soch a částí náhrobku
- zpracování a předložení průzkumu zaměřeného na demontáž
- úplná dokumentace soch před jejich sejmutím
- vlastní demontáž soch a jejich transport do ateliéru


Etapa č.2 (rok 2001)

- detailní průzkum všech částí náhrobku a zmapování rozsahu poškození
- laboratorní zkoušky a analýzy (viz příloha) zaměřené na:
a) dokumentaci stavu památky
- identifikace původních použitých materiálů
- stanovení příčin korozního poškození
- identifikace krust a patin
b) návrhy restaurátorských postupů
- dokumentace příčin trhání cínového pláště a nutnost odstranění výplní
- návrh technologie pro odstranění výplní
- metodika čištění cínového pláště
- návrh souboru opatření pro protikorozní ochranu
- rozšířený restaurátorský záměr, vycházející z detailního průzkumu jednotlivých částí náhrobku a z výsledků provedených laboratorních zkoušek a analýz
- čištění cínového pláště



Etapa č.3 (rok 2002) pro všechny nefigurální části náhrobku
(váza, malá a velká drapérie,kartuše s erbem, kartuše s nápisem, kniha a polštář)

- odstraňování korozních produktů
- letování prasklých míst
- podložení poškozených míst z vnitřní strany cínovým materiálem
- prasklá, odtržená a deformovaná místa budou uvedena do původního stavu
- dolití zcela poškozených a chybějících míst
- přecizelování, retuš a sjednocení povrchu




Etapa č.4 (rok 2002-3) pro všechny tři putti

- vyjmutí a uvolnění licích jader
- odstraňování korozních produktů
- letování prasklých míst
- podložení poškozených míst z vnitřní strany cínovým materiálem
- prasklá, odtržená a deformovaná místa budou uvedena do původního stavu
- dolití zcela poškozených a chybějících míst
- přecizelování, retuš a sjednocení povrchu




Etapa č.5 (rok 2003-4 ) ruce a postava biskupa

- zaformování poškozených rukou a odlití sádrových modelů
- vyjmutí a uvolnění licích jader
- odstraňování korozních produktů
- letování prasklých míst
- podložení poškozených míst z vnitřní strany cínovým materiálem
- prasklá, odtržená a deformovaná místa budou uvedena do původního stavu
- dolití zcela poškozených a chybějících míst
- přecizelování, retuš a sjednocení povrchu


Etapa č.6 (rok 2004)

- povrchová úprava a restaurování kotevních prvků
- restaurování kamenných součástí náhrobku



Etapa č.7 (rok 2004)

- zpětná montáž a dokončení restaurování na místě
- závěrečná restaurátorská zpráva
-


VI. POSTUP RESTAURÁTORSKÉHO ZÁSAHU
Demontáž cínové sochařské výzdoby

Při restaurátorském průzkumu bylo zjištěno, že jednotlivé části výzdoby byly přišroubovány do pásovin a jejich kotvící prvky nebyly do kamene zapouštěny na olovo, ale zatlučeny do dřevěných špalíků, případně v daném otvoru dřevem pouze vyklínovány.
Postava biskupa, která se opírá o klekátko, byla kotvena hřeby ve spodní části drapérie a vzadu podložena volně vyskládanými cihlami. Proti případnému skluzu sochy směrem dozadu byla za levou patou figury zapuštěna do kamene železná pásovina. Putto na obelisku byl uchycen dvěma kovanými hřeby, zatlučenými do dřevěných špalíčků zapuštěných v kameni. Hřeby byly umístěny přibližně v jedné rovině, na úrovni pasu. Obě figurky putti sedící na bočních křídlech nástavce soklu byly kotveny do kamene železnou pásovinou, kterou měli přišroubovánu do zad. Pomocí pásoviny byla ke kameni přikotvena také vrcholová váza.
Kartuš s nápisovou deskou byla osazena pomocí ze zadní strany nanýtovaných klemů, pospojovaných mezi sebou výztužnou konstrukcí ve tvaru kosočtverce, a zavěšena na háky kotvené do kamene. Pro sejmutí bylo nutné uvolnit hák na horní hraně, který ji přidržoval v mírném náklonu a celá kartuš tak mohla být vysazena.
Kartuš s biskupským erbem byla kotvena opět pomocí klemy nasazené na pásovinu zapuštěnou do kamene. Mitra, kříž i knížecí čapka byly k cínovému rámu přichyceny čepy.
V první etapě demontáže byly z náhrobku sejmuty všechny samostatné části cínové výzdoby, tj. tři figurky putti, obě kartuše a váza ve vrcholu obelisku. Nemanipulovatelné části, které byly sestaveny do celků až při závěrečné montáži výzdoby náhrobku – tj. vrcholová drapérie a klečící postava biskupa, musely být při demontáži v místech původního spojení odděleny. Dělící roviny jsou schovány v záhybech drapérie a již při vzniku sousoší byly voleny tak, aby pohledově nerušily. Protože letované spoje, které byly provedeny vlastním materiálem nelze rozletovat, bylo nutné je šetrně proříznout. Letovaných spojů na dělících rovinách bylo jen několik a to v délkách 4-10 cm. Pro zajištění stability jednotlivých dílů, které tak byly chyceny na dělící rovině jen bodově, byly v záhybech drapérií schovány železné hřeby, kterými byly díly přibity.
Jako první byla dle původních dělících rovin demontována vrcholová drapérie. Teprve poté bylo přistoupeno k postavě biskupa, kde bylo nutné postupovat nanejvýš citlivě. Pro zamezení mechanického poškození nebo tvarových změn plastiky byly pro demontáž vytvořeny podpůrné konstrukční prvky. Na rozdíl od původního záměru ponechat postavu biskupa v celku se ukázalo nutné demontovat kromě dvou dílů drapérie a polštářku s knihou také obě jeho paže. Kromě korozního poškození měly téměř v celé délce svého obvodu prasklé původní spoje.


Restaurátorské práce v ateliéru – obecný postup

Po převozu do atelieru byl proveden detailní průzkum díla včetně podrobné dokumentace a odebrány vzorky pro laboratorní zkoušky, které byly zaměřeny především na přesné určení složení a vlastností použitých materiálů a pomohly tak stanovit vhodné technologie pro odstranění vnitřních licích jader a korozních produktů cínu.



Technologie odstraňování licích jader
Pro odstranění licích jader byl zvolen šetrný, mechanický postup. Z nepřístupných míst bylo jádro postupně odvrtáváno vrtáky, rozvolňováno máčením vodou s detergentem a odstraňováno speciálními nástroji (háčky, škrabky). Tímto opakovaným postupem byla jádra buďto zcela odstraněna, nebo rozvolněna do té míry, aby bylo zabráněno jeho dalšímu vlhkostnímu rozpínání a tím vzniku tlaků na vnitřní stěny odlitků.

Technologie odstraňování krust
Na základě výsledků rozborů složení korozních produktů jednotlivých typů poškození a jejich rozpustnosti v zásaditém prostředí, byla provedena technologická zkouška s následujícím postupem.
Předmět (cíp odlitku drapérie) byl zbaven povrchových nečistot, omyt a ponořen do lázně čtyřprocentního roztoku hydroxidu sodného o teplotě 70º C. Po jedné hodině byl vyjmut, opláchnut a uvolněné korozní vrstvy okartáčovány fíbrovým kartáčem. Celý proces byl následně třikrát zopakován. Lázeň již nebyla ohřívána, a předmět v ní byl ponechán 12 hodin. Po vyjmutí byl na povrchu opět okartáčován a na chvíli ponořen do 0,02 % roztoku kyseliny octové (octová voda). Následovalo vykartáčování povrchu jemným mosazným kartáčem ve vodě se saponátem a následné ponoření do neutralizační a pasivační lázně. Po provedení zkoušky došlo u daného vzorku k úspěšnému odstranění všech korozních produktů a obnažení čistého povrchu kovu. Tato technologie byla následně aplikována u všech dílů, které neobsahovaly licí jádra.
V částech odlitků, ve kterých zůstaly zbytky jader a hrozilo by tak nebezpečí jejich nasáknutí čisticí lázní, byl po provedení několika testů na povrchu vzorků a odzkoušení na části drapérie pro odstranění korozních zplodin, krust a nečistot zvolen suchý postup – tj. metoda jemného tryskání skleněnou balotinou (skleněnými kuličkami). Pomocí mikroskopických skleněných kuliček došlo ke spolehlivému očištění povrchu, aniž by se tryskání jakkoli projevilo na původním cínovém povrchu. Vnitřní části těchto odlitků pak byly za přispění většího tlaku otryskány jemným pískem.

Technologie oprav cínového pláště
Dílčí technologické postupy vycházely z charakteru a typu poškození cínového sousoší. Po získání zcela čistého povrchu kovu, byly všechny tvarově zdeformovaná místa uvedena do původní tvarové podoby a proletována. Zcela zničené nebo chybějící části byly tvarově domodelovány, odlity, dosazeny a vletovány na původní místo. Sjednocení s okolním, originálním povrchem bylo dosaženo zacizelováním a zaretušováním těchto doplněných částí. Drobné praskliny byly proletovány a zacizelovány, ty hlubší musely být nejdříve odfrézovány až do hloubky narušeného kovu a teprve poté proletovány příslušným materiálem. Povrchové praskliny, které neprocházely celou tloušťkou materiálu, neměly vliv na jeho soudržnost a rušily pouze z estetického hlediska, byly lehce zatemovány a přecizelovány. Plochy postižené některými z výše uvedených typů koroze byly zvolenou technologií šetrně ošetřeny. Korozní produkty s výskytem ostrých vyčnívajících hrotů byly jemně zbroušeny, hluboké krátery způsobené korozním napadením odfrézovány až na čistý kov a doplněny plombami z původního materiálu. Místa poškozená korozí s ostrými hroty, byla citlivě zabroušena jemným smirkovým papírem. Všechny kriticky zeslabené oblasti odlitků byly z rubové strany zesíleny novými konstrukčními prvky, tj. tvarovanými plechy z materiálu, který přesně odpovídal složení původní slitiny. Se stávajícím materiálem byly nové konstrukční doplňky propojeny pájením.
Pozdější zásahy do díla, ať již drobné, či větší opravy a vysprávky byly respektovány a zachovány. Jenom v případech, kde se dosazený materiál později odděloval od původního (např. z důvodu nedokonalého propojení) a kde tím vznikaly pod povrchem kaverny vyplněné zpráškovatěnými korozními produkty, bylo nutné tyto vysprávky otevřít, profrézovat na čistý kov a nově doplnit. Po konečném cizelování a retuší restaurátorských zásahů byl povrch zbaven pájecích produktů vyplavením a neutralizací. Povrchová úprava byla provedena jemnou ocelovou vatou a saponační pastou. Po důkladném oplachu v horké vodě bylo přistoupeno ke konzervaci – do zahřátého povrchu byl zatřen včelí vosk, který byl poté překartáčován a přeleštěn flanelem.



Putti na obelisku, stav po odstranění koroze a licího jádra z hlavy.

Restaurování žárově zlaceného povrchu mědi (na kartuších s erbem a nápisovou deskou)
Povrch byl omyt teplou jarovou vodou, která odstranila usazený prach a mastnoty. Zlacení bylo oživeno přípravkem Pragolod Ms 22 a následně byl povrch přeleštěn vídeňským vápnem. Protože i pohledově velmi dobře zachovaný povrch zlacení má spoustu mikroskopických narušení, která pak díky tlaku korosních produktů mědi poškozují zlacenou vrstvu, byl celý povrch fixován voskem s následným rozleštěním.


Nefigurální části

Kartuše s nápisovou deskou

Rozměry: výška 96 cm
šířka 107 cm
váha 39 kg
Dělení: 4 segmenty + 2 koncové listy
Kartuše byla v minulosti pravděpodobně poškozena pádem a její odlomené části byly znovu neodborně připájeny na ne zcela původních místech. Na těchto místech byla kartuše znovu oddělena a správně osazena, sletována a zacizelována. V horní části kartuše se vyskytovaly korozní krátery (C2), které byly profrézovány, dopájeny a zacizelovány. Po celém obvodu byly patrné stopy neodborného pájení, které byly odstraněny odfrézováním, odbroušením nebo odškrábáním, tato místa byla ošetřena a uvedena do původního stavu. Praskliny na volutách a četná místa s výskytem korozních produktů (B) byly šetrně ošetřeny a doplněny příslušným materiálem. Ze zadní strany kartuše se, kromě neodborného pájení, vyskytovala po celém obvodu ložiska hloubkové koroze, která procházela až na povrch (C3). Tato místa byla profrézována na čistý kov a nově doplněna. Nápisová deska má dobře zachovaný zlacený povrch. Její uchycení ke kartuši bylo původně provedeno železnými vruty, které z pohledové strany vyčnívaly. Toto uchycení bylo znovu osazeno pomocí nové podpůrné konstrukce přichycené hliníkovými nýty.


Kartuše s erbem

Rozměry: výška 120 cm
šířka 95 cm
váha 40 kg
Dělení: 4 segmenty , 2 boky + spodní a horní voluta

Několik míst kartuše bylo bez korozních změn. Ve vrcholové části byl výřez 0,5 x 2,5 cm, který nemá žádné opodstatnění. Pravá část byla rovněž bez korozního poškození, ve střední části scházelo ukončení kanelovaného listu, od něhož vybíhala prasklina způsobená korozí z vnitřní strany (C1). Ve spodní části byla velká destruktivní prasklina v délce 15 cm způsobená korozí a únavou materiálu, další prasklina ve spoji spodní části v délce 5 cm způsobila odlomení žebra (četné korozní krátery se vyskytovaly v mnoha místech spodní části). Obvodové zakulacení bylo v horní části napadeno silnou kráterovou korozí (C2) v délce 16 cm. Na obvodu zakulacené lišty se nacházely další četné praskliny.
Erb tepaný z mědi má zachovalé zlacení a po celém obvodu přiléhá ke kartuši. Přišroubovaný je 6ti šrouby. Kartuš byla zavěšena na původním železném prvku bez pomocné konstrukce. V místech spojů jednotlivých částí bylo pájení popraskané a ve spodní části zcela odtržené. Na spodní části kartuše, z vnitřní strany, byla zcela korozně (C1) zdevastovaná oblast v délce 15 cm s vypadaným materiálem. Materiál v okolí uvedeného poškození již neměl kovové jádro. Na zadní strany kartuše byly četné drobné praskliny po jeho celém obvodu, často mechanického původu.
Chybějící části dekoru byly doplněny novými cínovými odlitky a povrchově sjednoceny s originálem. Drobné praskliny byly proletovány a zacizelovány. Hlubší byly odfrézovány až do hloubky narušeného kovu a proletovány příslušnou slitinou. Povrchové praskliny neprocházející celou tloušťkou materiálu, jež neměly vliv na soudržnost původního materiálu a vadily pouze esteticky, byly lehce zatemovány a přecizelovány.
Místa postižená některým z výše uvedených typů koroze byla šetrně ošetřena. Korozní produkty s výskytem ostrých vyčnívajících hrotů byly jemně zbroušeny. Hluboké krátery způsobené korozním napadením byly odfrézovány na čistý kov a doplněny plombami z původního materiálu.


Vrcholová váza

Rozměry: výška 65 cm
šířka 69 cm
váha 46 kg
Dělení: 3 segmenty

V horní části vázy se na povrchu nacházely odlupující se vrstvy kysličníků kovu (A). Na vrchní části jedné z volut byla hluboká korozní jamka (E)o průměru 2 cm. V kanelaci pravého ramene byla prasklina v délce 9 cm. V napojení levého ramene se rovněž nacházela prasklina a na obvodových kartuších byly defekty kráterového korozního charakteru (C2). Plastika hada obepínající obvod vázy byla v místech spadu nečistot hluboce zkorodovaná a materiál na několika místech, v důsledku hloubkové koroze (E), zcela chyběl. Ve spodní části vázy byla četná zcela proděravělá místa (C2) vydutá do vnějšku. Na spodním rozvilinu spočívajícím na podstavci, jehož stěna byla velmi tenká, se nacházela místa pozdějších oprav a proděravění o průměru 2 cm.
Místa postižená některým z výše uvedených typů koroze byla šetrně ošetřena. Korozní produkty s výskytem ostrých vyčnívajících hrotů byly jemně zbroušeny. Hluboké krátery způsobené korozním napadením byly odfrézovány na čistý kov a doplněny plombami z původního materiálu. Zničená chybějící místa byla tvarově domodelována, odlita, dosazena a vletována na původní místo. Drobné praskliny byly proletovány a zacizelovány. Hlubší byly odfrézovány až do hloubky narušeného kovu a proletovány příslušnou slitinou. Povrchové praskliny neprocházející celou tloušťkou materiálu, jež neměly vliv na soudržnost původního materiálu a vadily pouze esteticky, byly lehce zatemovány a přecizelovány.


Vrcholové drapérie (velká a malá)

Velká drapérie
Rozměry: výška 194 cm
šířka 33 cm
váha 64 kg
Dělení: 3 segmenty
Z pravé horní části hermelínu byl materiál zcela zkorodován s otvory 6 x 2 cm. Jejich okraje byly roztrhány a hluboce zkorodovány kráterovou korozí (C2). Podobně byla poškozena místa v přední části, kde otvory dosahovaly velikosti 3 až 5 cm. Na hladké ploše drapérie byl povrch pokryt puchýřkovou korozí (B) v místech, kde se udržel prach a dalšími kráterky koroze (C), která vycházela ze středu materiálu z odlomených částí formy, jež byly zachyceny a zality do kovu. V napojení dílů drapérie byly praskliny v délce 15 cm. Další četná proděravění byla způsobena hloubkovou kráterovou korozí (C). Povrch byl pokryt kysličníky, které se ve vrstvách odlupovaly (A).
Místa postižená některým z výše uvedených typů koroze byla šetrně ošetřena. Korozní produkty s výskytem ostrých vyčnívajících hrotů byly jemně zbroušeny. Hluboké krátery způsobené korozním napadením byly odfrézovány na čistý kov a doplněny plombami z původního materiálu. Zničená chybějící místa byla tvarově domodelována, odlita, dosazena a vletována na původní místo. Drobné praskliny byly proletovány a zacizelovány. Hlubší byly odfrézovány až do hloubky narušeného kovu a proletovány příslušnou slitinou. Povrchové praskliny neprocházející celou tloušťkou materiálu, jež neměly vliv na soudržnost původního materiálu a vadily pouze esteticky, byly lehce zatemovány a přecizelovány.



Malá drapérie
Rozměry: výška 108 cm
šířka 23 cm
váha 18 kg
Dělení: pouze 1 díl

Spodní část malé drapérie byla vcelku dobře zachovalá, bez korozních změn. Hladká navazující část měla na svém povrchu hluboké krátery, které místy prostupovaly celu sílou materiálu (C). Střední část byla korozně nejvíce napadena, zejména oblast v místě kotvení. Po celém povrchu byly odlupující se vrstvy kysličníků (A) a v dolní části byl korozní kráter vyplněný zpráškovatělými korozními produkty.
Hluboké krátery způsobené korozním napadením byly odfrézovány na čistý kov a doplněny plombami z původního materiálu a tvarově domodelovány.


Polštář s knihou

Rozměry: 55 x 53 cm
váha 46 kg
Dělení: 4 segmenty (kniha, polštář a dva díly drapérie)
Kniha byla napadena silnou povrchovou vrstevnatou korozí (A). Na zadní straně knihy byla hloubková jamková koroze s viditelnými nálitky (E), způsobená řidším materiálem. Na vnitřní straně, po odstranění jílové výplně se nacházela strupovitá koroze (D). Polštář byl pod knihou (přednostně v místech dotyky výplně s odlitkem) místně napaden strupovou korozí (D), vznikající patrně v důsledku složení jílové výplně a její zvýšené vlhkosti.. Na zadní straně polštáře bylo několik hlubokých kráterů korozního původu (C2). V drapérii na místě připájeného spodního dílu byla praskliny v délce 8 cm. Na povrchu, vedle knihy, se vyskytovala koroze puchýřková (B).
Hluboké krátery způsobené korozním napadením byly odfrézovány na čistý kov a doplněny plombami z původního materiálu a tvarově domodelovány. Prasklina byla proletována a zacizelována.

Drapérie biskupovy postavy (zadní drapérie, spodní drapérie a cíp drapérie)

Zadní drapérie
Rozměry: výška 73 cm
šířka 38 cm
váha 22 kg
Dělení: 2 segmenty
Poškození bylo patrné u doletování nedolitých míst ve střední části. Na ploše se vyskytovaly drobné krátery, pod jejichž povrchem prosvítaly zbytky odlomených částí formy (C2) a místa s puchýřovou korozí (B).
Nedoletovaná místa byla doplněna novými cínovými odlitky a povrchově sjednocena s originálem. Místa postižená korozí byla šetrně ošetřena. Korozní produkty byly jemně zbroušeny. Hluboké krátery způsobené korozním napadením byly odfrézovány na čistý kov a doplněny plombami z původního materiálu a tvarově domodelovány.



Spodní drapérie
Rozměry: výška 84 cm
šířka 59 cm
váha 40 kg
Dělení: 2 segmenty
V dolním cípu drapérie byl hluboký kráter, který vyplňovaly korozní produkty. Koroze zde pronikla celou stěnou pláště(C3). Horní hrany drapérie byly silně zkorodovány (D) následkem kontaktu materiálu se sádrou.
Hluboký kráter způsobený korozním napadením byl odfrézován na čistý kov a doplněn plombou z původního materiálu a tvarově domodelován.





Cíp drapérie
Rozměry: výška 27 cm
šířka 21 cm
váha 4 kg
Dělení: pouze 1 díl
Cíp drapérie byl poškozen puchýřovou korozí (B). V horní část byla postižena vrstevnatou korozí (A), která směrem dolů přecházela do puchýřkové koroze (B). Ve střední části se vyskytovala ložiska kráterového typu koroze C2.
Poškození způsobená korozním napadením byla odfrézovány na čistý kov a doplněna plombami z původního materiálu a tvarově domodelovány.



Celkový pohled, stav po restaurování.

Figurální části

PUTTI Z OBELISKU– levý horní

V první fázi restaurování byla odstraněna licí jádra z volně přístupných dílů – hlava, pravá ruka. V ostatních (nepřístupných) částech obsahujících jádro, bylo odvrtáno přednostně v prasklých a proděravělých místech vrtáky a zhotovenými přípravky. Tím bylo dosaženo buď částečné odstranění jádra nebo jeho rozvolnění až do té míry, kdy nehrozilo jeho další vlhkostní rozpínání a tím vznik tlaku na stěny plastiky. Vzhledem k tomu, že zbytky jader zůstaly v některých částech objektu a hrozilo nebezpečí jejich nasáknutí čistící lázní, byl po provedení několika testů na povrchu vzorků a odzkoušení na drapérii zvolen suchý postup odstranění korozních zplodin a nečistot z povrchu metodou jemného pískování skleněnou balotinou. Mikroskopické skleněné kuličky odstranily korozní produkty, aniž se tryskání jakkoliv projevilo na původním cínovém povrchu. Vnitřek byl za přispění většího tlaku otryskán jemným pískem. Po této fázi byla zhotovena fotodokumentace a přistoupeno k restaurování jednotlivých poškozených míst. Deformované a vyduté části prasklin na hlavě byly uvedeny do původního tvaru a proletovány. Tam, kde byla stěna materiálu buď již původně, nebo vlivem koroze nebezpečně zeslabená, je nyní z vnitřní strany zesílena podkladovým cínovým tvarovaným plechem, který je propojen pájením se stávajícím materiálem.

Vypadlá místa na hlavě (v oblasti vlasů), která zcela chyběla, byla domodelována dle logiky původního tvaru a povrchu a nově odlita. Poté byla dosazena na původní místo, spájena, zacizelována a zaretušována. Všechna ostatní popraskaná místa na hlavě byla proletována a zacizelována.

Horní část trupu, kde je původně již velmi tenká stěna a kde korozí materiál místy zcela vypadl, bylo nutno celou oblast podložit tvarovaným plechem příslušné slitiny a teprve potom dosadit chybějící místa aby tvarově odpovídala původní modelaci.

Záda PUTTIHO byla doslova poseta krátery vzniklými jak korozním procesem, tak uvolněnými drobnými úlomky jádra, které při lití uvízly v chladnoucím kovu. Později se nad nimi tenká vrstva materiálu otevřela. Zde bylo nutno jednotlivá místa hluboce odfrézovat na čistý kov a doplnit plombami původní slitiny.

Paže prasklé po celém obvodu původního napojení byly znovu propojeny novým kovem. Podélné trhliny na předloktí i prstech byly proletovány a zacizelovány. Ostatní drobné praskliny a korozní krátery, které přímo ohrožovaly soudržnost kovu, byly také zality a propájeny.

Také obě nohy, podobně jako ruce, byly po celé délce popraskány vnitřním pnutím, i když síla materiálu zde byla velká. Všechny devastující praskliny byly profrézovány až na vnitřní stranu, dopájeny a zacizelovány.
Plastika PUTTIHO, tak jako všechny cínové části náhrobku, byly v čase několikrát opravovány. Všechny pozdější zásahy do díla, ať již drobné, či větší opravy a správky byly respektovány a zachovány. Jenom v případech, kde se dosazený materiál později odděloval od původního (nedokonalým propojením), a kde tím vznikaly pod povrchem kaverny vyplněné zpráškovanými korozními produkty, bylo nutno tyto správky otevřít, profrézovat na čistý kov a doplnit novým. Po konečném cizelováním a retuši restaurátorských zásahů, byl povrch zbaven pájecích produktů, vyplavením a neutralizací. Povrchová úprava byla provedena jemnou ocelovou vatou, dále pak saponační pastou. Po důkladném oplachu byla provedena konzervace. Do zahřátého povrchu byl zatřen včelí vosk, rozkartáčován a přeleštěn flanelem.

Na drapérii vedle levé nohy, přibližně v úrovni kolena, byl viditelný lom. Chybí zde pravděpodobně cíp drapérie. Z fotodokumentace stavu před demontáží a nejenom z naší fotodokumentace, ale i ze starší je zřejmé, že tento cíp chybí již delší dobu. Z restaurátorského hlediska jsme nechali cíp bez zásahu, aby dostali lidé, kteří se po nás budou zaobírat tímto sousoším, stejnou informaci jako my.




Putti na obelisku, stav po restaurování.

PUTTI S KARTUŠÍ – levý spodní

Před zahájením restaurátorských prací byla provedena dekonzervace omytím voskovaného a grafitovaného povrchu. Dále byla plastika očištěna od zbytků oxidických produktů jemným otryskáním balotinou.

Licí jádro z hlavy PUTTIHO bylo z vnitřní strany zcela odstraněno. Ruce a nohy byly otevřeny v místech původních prasklin a z větší části jádra odstraněny. Zbytky jader byly rozvolněny tak, že nevzniká další nebezpečí či případného tlaku na cínové stěny. Vnitřek byl za přispění většího tlaku otryskán jemným pískem. U některých již opravených míst, tam kde stěna odlitku byla příliš tenká, bylo nezbytné tato místa znovu profrézovat, podložit z vnitřní strany materiálem, dopájet a zacizelovat (obě nohy v podélných prasklinách). Z klína PUTTIHO byl později dotemovaný materiál, který neplnil vaznou funkci, zcela odstraněn, dolit a dopájen novým, dle původní modelace. Některé pozdější opravy na zádech, které byly provedeny nevhodnou slitinou, nesly po svém obvodu stopy nesoudržnosti s původní slitinou a pod povrchem byly oblasti masivního korozního napadení labyrintozního charakteru. Tato místa bylo nutno odfrézovat a doplnit plombami nového kovu. Také drapérie na četných místech, napadených vnitřní hlubokou korozí byla doplněna plombami příslušné slitiny.
Po dokončení této fáze restaurování, byla plastika neutralizována od pájecích produktů, povrchově upravena jemnou ocelovou vatou, saponační pastou a znovu loužena v horké vodě. Dokončením byla konzervace včelím voskem a jeho rozleštěním kartáči a flanelem.



Putti s kartuší, stav po restaurování.


PLAČÍCÍ PUTTI – pravý spodní

Také zde, jako u dvou předešlých PUTTI, bylo nejdříve odstraněno jádro. Z levé nohy, která byla sejmuta (původně již odlomena z 90% obvodu), bylo jádro zcela odstraněno. Z pravé nohy se jádro podařilo odstranit z vnitřní strany. Jílovou hlínu, která sloužila k utěsnění při dolívání a doletování jednotlivých dílů k sobě, bylo nutno též vyjmout z důvodu její absorbace vlhkosti. Jádro v hlavě bylo odstraněno vhodnými přípravky z vnitřní strany těla. Z rukou se jádro vyjímalo oblastmi podélných a příčných prasklin.

Dále byla celá plastika jemně otryskána balotinou, a tím zbavena povrchových nečistot a korozních zplodin. Vnitřek byl za přispění většího tlaku otryskán jemným pískem. Po převezení do ateliéru, byly zahájeny restaurátorské práce nejdříve na hlavě figury. Praskliny na obličejové části a vlasech byly tence profrézovány až na vnitřní stranu z důvodů jejich zkorodovaných okrajů a hluboce propájeny. Povrch pak byl zacizelován a povrchově upraven. Obvodový původní spoj pravé ruky odtržený v šířce 6mm byl opět propojen hlubokým pájením a zacizelován. Podélné praskliny na předloktí, byly profrézovány na čistý kov a zapájeny. Hluboké krátery na dlani ohnuté ruky, byly výsledkem působení vysrážené vlhkosti, a tím vzniku metacíničitanů, které se hluboce zakotvily v kovu. Zde byla napadená místa odfrézována a doplněna plombami. Ostatní drobnější praskliny a korozní vyvřeliny byly zbaveny korozního sedimentu a dopájeny.
Záda PUTTI byla v celku dobře zachována, a tak se zde restaurování omezilo pouze na proletování popraskané šíje, která byla již dříve opravována. Prasklinu táhnoucí se příčně drapérií až do klína plastiky, bylo nutno vzhledem k mohutnosti materiálu klínově profrézovat a pak hluboce propájet. Četné hlubší korozní kráterky obsahující drobné zbytky jádra, a to jak v oblasti těla, tak i drapérie, byly odfrézovány a doplombovány kovem příslušné slitiny. Podélné praskliny pravé nohy, které byly po celé její délce i obvodu, bylo nutno probrousit a ve slabých místech podložit cínovým plechem. Všechna prasklá místa byla pak spájena, cizelována a doretušována do struktury původního povrchu. Prsty levé nohy, které byly pozdějšími opravami zdeformovány nánosy pájky, byly uvedeny do původního tvaru. Noha byla po docizelování opět dosazena na původní spoj a po celém obvodu proletována a začištěna.

Po konečné retuši povrchu následovala neutralizace ( zbavení povrchu pájedel ) loužením v horké vodě, sjednocení povrchu ocelovou vatou a saponační pastou. Konzervace byla provedena za tepla zatřením včelího vosku a jeho rozleštěním kartáči a flanelem.



Plačící putti, stav po restaurování.



RESTAUROVÁNÍ BISKUPA EGKHA
Ruce biskupa Egkha
Před započetím byla provedena detailní fotodokumentace. Byly zhotoveny dva sádrové odlitky rukou po zápěstí. Tím byl zachycen současný stav a stav rukou po doplnění (domodelování) chybějících míst. Důvodem bylo získání modelu pro pozdější přesné zachování dané tvarovosti.
Po té byla zcela odstraněna licí jádra. Odlitky byly očištěny mokrou cestou, tj. chemicko mechanicky.
Podle rozsahu korozního napadení vnitřní strany odlitků byla vytipována místa určená k vysazení a doplnění podle sádrového odlitku.
Povrch prstů, hřbety rukou, dlaně i zápěstí byly v místech restaurátorských zásahů zaciselovány a sladěny retuší s okolním povrchem. Hluboké krátery vyplněné korozními produkty a jádrem, které byly na rukávech po celé jejich délce, byly odfrézovány a doplněny plombami. Silně poškozená bohatá výzdoba rukávů byla v místech restaurátorských zásahů opět obnovena. Tam, kde se nepodařilo získat logický pohled na původní tvarovost, zůstala místa hladká s povrchem přizpůsobenému původnímu povrchu. Drobná povrchová poškození a starší restaurátorské zásahy byly zachovány.
Povrchová úprava byla dokončena po připojení rukou k postavě biskupa. Byla provedena stejně jako ostatní díly jemnou ocelovou vatou a saponační pastou a voskováním.

Restaurování postavy biskupa Egkha

Před zahájením prací byla provedena kompletní fotodokumentace. Po odstranění zbytků jader z těla i hlavy byla plastika jemně otryskána balotinou. V místech hluboce zkorodovaných bylo použito lokálně mokrého způsobu dočištění. Následoval opakovaný oplach a neutralizace. Po dokončení těchto fází byla provedena fotodokumentace očištěného povrchu.
Obličejová část biskupa byla v celku dobře zachovaná, až na drobný výskyt koroze v oblasti očí. Zde se rest. zásahy omezily na minimum. Vlasy byly po celém povrchu hlavy korozně napadeny, kysličníky kovu se v celých plátech odlupovaly a tím ničily původní modelaci. Zde bylo nutné nevaznou krustu odstranit mosaznými kartáči až do míst kovového jádra. Tyto oblasti byly poté zaretušovány tak, aby splynuly s okolní modelací. Výskyt odlupujícího se povrchu se vyskytoval po celé plastice a všechna takto poškozená místa bylo nutno ošetřit popsaným způsobem.

Na bohatě zdobeném rouše se vyskytovala místa, kde prorazily na povrch zbytky jader, která byla zalita v kovu. K jejich odstranění bylo použito gravírovacích frézek, poškození bylo doplněno novým kovem a docizelováno. Tam, kde bylo možno vysledovat tvarovou logiku ryté linky, byla tato nově doryta.
Na celém povrchu se vyskytovala četná místa s lokálním korozním napadením na úrovni cíničitanů a metacíničitanů. Tyto ostrůvky či propadající se materiál byly odstraněny odfrézováním a doplombovány příslušnou slitinou.

Prasklý krk v šíjové části byl propájen a zacizelován. V ramením kloubu byla zcela odlomená pravá paže. Ta byla vzhledem k mohutné síle materiálu v těchto místech a jeho masivní korozi profrézována a zapájena až na vnitřní stranu.

Levá ruka byla v ramenním kloubu uvolněná prasklinou téměř po celé délce, lom se táhl až do úrovně přisazených prstů. Také zde bylo třeba otevřít prolomení do hloubky nezkorodovaného materiálu a propájet jej. Tři knoflíky z pláště biskupa, na kterých se nacházela silná vrstva korozních produktů, byly doplněny. Chybějící knoflík byl odlit dle původních zachovalých a dosazen. Hluboce prokorodovaná místa na kutně biskupa, s korozními produkty houbovitého charakteru, byla po povrchu propájena a zacizelována tak, aby opět vytvořila hladký kompaktní vzhled. Záda plastiky, která byla cizelována jen částečně a kde spadové nečistoty nebyly odstraňovány, nesly stopy velkých korozních změn. Stěna odlitku na některých místech zad ( zvláště ve spodní části ) byla velmi slabá a bylo nutno ji zevnitř podložit tvarovaným cínovým plechem a propájet s povrchem. Proděravělá místa byla propájena a doplombována.

Po té byla postava zkompletována, před konečným celkovým sjednocením povrchu byla celá plastika zbavena zbytků pájedel a neutralizována opakovaným oplachem. Celek byl opticky sladěn jemnou ocelovou vatou a saponační pastou. V konečné fázi byl povrch sousoší fixován včelím voskem a rozleštěn.

Konzervace kotevních prvků
Z kotevních prvků byly ocelovým kartáčem mechanicky odstraněny korozní produkty železa a poté byly tyto části ošetřeny ve vodně-alkoholickém roztoku taninu s následným mech. očištěním ocel.kartáčkem. Závěrečná povrchová úprava byla provedena mikrokrystalickým voskem.
Tanátování - k přeměně rzi se používá vodně-alkoholický roztok taninu. Při několikerém nanášení roztoku na povrch zkorodovaného předmětu se vytvoří stálá ochranná vrstva. Roztok umožňuje stabilizovat produkty koroze a odvrátit její další rozvíjení. Vrstvy na bázi tanninu chrání povrch dočasně, proto je třeba provést na závěr konečnou fixaci povrchu směsí mikrokrystalického vosku KRNB a technického benzinu, která chrání povrch kovu dlouhodobě.




Centrální partie náhrobku s postavou biskupa Egkha, stav po restaurování.

VII. RESTAUROVÁNÍ MRAMOROVÉ ARCHITEKTURY
NÁHROBKU OLOMUCKÉHO BISKUPA LEOPOLDA EGKHA


Restaurátor: Mgr. Ladislav Werkmann

Popis mramorového soklu

Architektura náhrobku sestává z přízedního, odstupňovaného podstavce s volutovými křídly a kanelovaného nástavce, na který dosedá plochý obelisk a volutové klekátko biskupa. Čelní stěna podstavce rizalitově předstupuje, jednotlivá pole jsou opatřena vpadlými zrcadly. Na rozdíl od materiálové jednoty obelisku a klekátka, které jsou vytvořeny z tmavě šedého mramoru s bílým žilkováním, jde v případě podstavce o kombinaci s kontrastním, světlým, okrově šedým mramorem.


Popis stavu před restaurováním

Kámen byl před restaurováním znečištěn především prachovými depozity a zbytky starých vosků. Spárování jednotlivých prvků bylo místy uvolněné a vypadané, na několika místech se vyskytovaly mechanické defekty. Na čelní straně rizalitu podstavce byly dva otvory, zřejmě pro kotvení neznámého prvku výzdoby. Jeden z nich byl vyplněn dřevěným špalíčkem.
Po demontáži cínové sochařské výzdoby náhrobku se ukázalo, že mramorová architektura byla před osazením těchto prvků dosti hrubě tomuto osazení přizpůsobena. Je zřejmé, že mramorové části monumentu byly zhotoveny kameníkem bez ohledu na umístění sochařské výzdoby, jejíž kotvení do mramoru pak zřejmě realizovala až Hirnleho dílna.


Postup při restaurování

Mramor byl citlivě mechanicky očištěn za pomocí vlažné vody a silonových kartáčů, zbytky starých vosků byly odstraněny xylenem a benzínem.
K doplnění chybějící modelace pryskyřičnými tmely bez armatur bylo přistoupeno jen v případě pohledově exponovaných defektů, po konzultaci se zástupci památkového dozoru (viz. příloha – Zápis z kontrolního dne 29. 6. 2004). Šlo především o chybějící část píšťaly kanelury nástavce za nápisovou kartuší a defekt v hraně obelisku. Otlučené roky spodního stupně podstavce byly ponechány v přirozeném stavu. Tmely (mramorová drť, epoxid, siloxid) byly přizpůsobeny barevností i strukturou originálnímu povrchu. Otvory v čelní, rizalitové stěně podstavce byly ponechány, chybějící špalíček v jednom z nich byl doplněn a barevně sjednocen s okolím. Architektura náhrobku byla systematicky přespárována. Spárování a nové i starší tmely byly barevně sjednoceny s originálním mramorovým povrchem lokální patinací (barevné pigmenty ve vosku). Povrch architektury náhrobku byl na závěr opatřen novým voskem a přeleštěn.

Použité technologie a materiály

čištění – xylen, benzín
tmely – mramorová drť, epoxid, siloxoid
spárování – tmel s bílým cementem
povrchová úprava – tvrdý vosk (parafín v benzínu)



VIII. ZPĚTNÁ MONTÁŽ
Zpětná montáž byla provedena pomocí původních, proti korozi ošetřených kotvících prvků. Stejně, jako tomu bylo v době vzniku náhrobku, musely být některé části výzdoby sesazeny a propojeny do celků při montáži na místě samém (vrcholová drapérie na obelisku, polštářek s knihou, drapérie pod polštářkem klečící figury biskupa a část drapérie splývající za biskupovým střevícem). Ve vztahu k barevnosti mramorové architektury i interiéru kaple byla provedena také závěrečná povrchová úprava.



IX. REŽIM PAMÁTKY
S ohledem na to, že prachové částice spolu se vzdušnou vlhkostí jsou příčinou vzniku zvýšeného korozního prostředí, je nutné, alespoň jedenkrát za rok sousoší zbavit prachu. A to odsátím, či oprášením od shora dolu. Prach neutíráme prachovkou, protože při tom dochází k zatření prachových částic do povrchu fixovaného voskem. Po pěti letech by měl být zhodnocen stav povrchové úpravy a na základě této prohlídky rozhodnout o případné rekonzervaci soch.



Zahájení výstavy o průběhu restaurování náhrobku biskupa Egkha.




Mistr cínař Michal Eisler má radost, že se nám to povedlo.