Home Probíhající realizace Restaurování sousoší Kalvárie

Restaurování sousoší Kalvárie

 
 

 


SOUSOŠÍ SVATÉHO KŘÍŽE S KALVÁRIÍ
na Karlově mostě



Karlův most, Staré Město, Praha 1
Sousoší vznikalo postupně během několika staletí – kříž byl obvyklým motivem na většině středověkých mostů a jeho nejstarší podobu zachycují už první grafiky s vedutami Prahy. Původní kříž zde byl postaven nedlouho po roce 1361 pražským magistrátem a roku 1419 byl údajně zničen husity, krátce po smrti Václava IV, když bojovníci Jana Žižky vytáhli na Malostranské. Nový kříž byl zřízen ve druhé polovině 15. století a snad byl poté rovněž poškozen a obnoven, až podle zpráv byl další kříž odstraněn za Fridricha Falckého, neboť pohled na něj vadil jeho manželce při cestách do města. Nový kříž potom v roce 1629 nechal Ferdinand II. vyřezat Arnoštem Heidelbergerem. Ten měl dřevěný korpus a doplňovaly jej tři postavy: Panna Marie, sv. Jan a sv. Máří Magdaléna, které byly namalovány na prknech. Roku 1648 na konci třicetileté války byla tato skupina zničena střelbou při bojích Pražanů se Švédy. Zachovala se pouze hlava Kristova, která byla nakonec uložena v pražském arcibiskupském semináři. Poté bylo na most postaveno další znázornění Kalvárie se dvěma sochami pod křížem, které z prken vyřezal Jeremiáš Fischel a namaloval je Fabián Harovník. Protože byla ale tato skupina značně sešlá, byl v roce 1657 opatřen dnešní kovový korpus a na místě prkenných postav byly pak pod křížem umístěny v roce 1666 dvě sochy olověné, které ulil pražský zvonař Milkuláš Löw z Löwenberku. Ty zde stály až do roku 1861, kdy byly odstraněny a jejich další osud je neznámý.
V roce 1657 byl v Drážďanech za 500 tolarů v litecké dílně bratří Hillingerů zakoupen bronzový zlacený korpus Krista – prý jej zakoupil sám malíř Karel Škréta. Ulit byl již roku 1629 Hansem Hillingerem podle návrhu Wolfa E. Brohna. V oblouku na kříži ze stejného materiálu je zlacený hebrejský nápis "Svatý, Svatý, Svatý Hospodin zástupů" (Kadoš, Kadoš, Kadoš, Adošem Cevaot), tj. citát z biblické Knihy protoka Izaiáše, který je však židovskými věřícími vnímán ve vztahu ke kříži jako výraz potupy. Ten byl pořízen roku 1696 královským apelačním tribunálem z pokuty pražského Žida Eliase Backoffena, jenž se údajně dle udání svého souvěrce kříži rouhal, když se posměšně klaněl otočen zády. Na podstavci kříže je v kartuších pod zlacenou orlicí český, latinský a německý nápis o tomto incidentu, dílo anonymního sochaře, s nápisem v kartuši za orlicí RESTAURATUM A° MDCCVII: Trognásobně Svatý, Svatý, Svatý, ke cti Krysta Ukřjžovaného z pokuty proti svatému křjži rouhagícího se žida od slawného Královského Tribunalu Appellationum Založené Léta Pánie 1696 dne 14. září. Všechny kartuše jsou zasazeny do pískovcové skalky, znázorňující Golgotu, s motivem Adamovy lebky a plazů, která pochází asi už ze zmíněného roku 1696, nejpozději pak z roku 1707 – skalka je značena monogramem GH a i svým vzhledem se blíží pracím, které tehdy vytvářel rovněž drážďanský sochař Jan Jiří (Georg) Heermann v pražské Troji; nakonec předsedou onoho apelačního soudu byl právě stavebník Troji, Václav Vojtěch ze Šternberka. V roce 1672 daroval Karel Adam Lev z Říčan pražskému arcibiskupství statky Louňovice a Vodlochovice s podmínkou, že se bude starat o věčné světlo pod křížem. Jako památka zde byl roku 1681 na mramorové obložení umístěn znak pánů z Říčan a nápis: CAROLO ADAMO BARONI DE RZICZAN, QVI PERPETVVM HOC LVMEN ET SACRUM PERPETVVM METROPOLITANO SACELLO DIVI WENCESLAI FVNDAVIT, LEGATO BONO LAVNIOWICZ SEDI ARCHIEPISCOPALI IOANNES FRIDERICVS ARCHI EPISCOPVS PRAGENSIS HOC MONVMENTVM POSVIT A. MDCLXXXI -Karlu Adamu baronu z Říčan, který toto věčné světlo a stálou mši v metropolitní kapli svatého Václava nadal, odkázav arcibiskupskému stolci statek Louňovice, zřídil tento památník Jan Bedřich pražský arcibiskup r. 1681 - mramorové obložení zábradlí mostu ze sliveneckého mramoru pod sousoším je tedy z roku 1681. Roku 1861 pak byly vytvořeny na místo starších plastik sochařem Emanuelem Maxem (1810 - 1881) velmi střídmé pískovcové sochy Panny Marie a Jana Evangelisty po stranách kříže. Součástí sousoší bylo v minulosti i věčné světlo, které však zaniklo asi už někdy před polovinou 20. století.
Podle židovské ročenky z r. 1998 není pověst o vině odsouzeného pravdivá, stal se obětí lživého udání. Pro židovské občany a návštěvníky města je nápis nepochopitelný a uráží jejich náboženské přesvědčení, proto sem na parapet mostu poblíže Kalvárie byly 8. 3. 2000 umístěny tři vysvětlující tabulky, jejichž autorem je sochař Vlastislav Housa.
Všechny kovové prvky sousoší, vyjma korpusu Ježíše Krista, odlil pravděpodobně Antonius Schönfeldt.