Home Restaurátorské práce Sakrální předměty Antependium - Lorety v Hájku

Antependium - Lorety v Hájku

 
 

Barokní antependium

 

z Loretánské kaple

 

 Hájek u Červeného Újezdu


    V roce 2006 byl proveden restaurátorský průzkum dochovaných částí barokního oltáře z Loretánské kaple františkánského kláštera v Hájku u Červeného Újezdu (nejstarší dochovaná Loreta v Českých zemích). V roce 2007 byla restaurovaná první část oltáře - antependium.

Majitel : Provincie bratří františkánů

Lokalita : Hajek u Červeného Újezdu

Materiál : mosaz, měď, dřevo

Technologie zpracování : tepání, tlačení, cizelování, zlacení a stříbření v ohni,
galvanicky přezlacené a přestříbřené, letování.

Rok výroby : druhá polovina 17. století

Rozměry : šířka 210 cm, hloubka 56 cm a výška 96 cm

V červnu 2006 jsem byl vyzván ke zpracování předběžného restaurátorského průzkumu a záměru na dochované části oltáře z Lorety františkánského kláštera v Hájku u Červeného Újezdu. Části oltáře byly deponovány v prostorách Provincie bratří františkánů na Jungmannově nám. 18 v Praze 1. Posuzovány byly tyto dohledané části:

Oltář v Loretánské kapli Hájecké

1) antependium
2) svatostánek
3) boční relikviářové skřínky (celkem 6ks)
4) tabernákl s gloriolou
5) socha Panny Marie s Ježíškem včetně korunek
6) medailony (celkem 4 ks)
7) oltářní svícny (celkem 6 ks)
8) oltářní lampa
9) velké relikviáře (celkem 2 ks)
10) dvouramenné svícny (celkem 2 ks)

V roce 2007 byl hájecký oltář zařazen do dotačního programu MK na restaurování movitých památek. Jako první předmět bylo k restaurování vybráno antependium, o které jsem se původně domníval, že jde o oltářní mensu. Před zahájením restaurátorských prací jsem se seznámil s dostupnou literaturou ke klášteru v Hájku a na několika setkáních se zástupci památkové péče Mgr. Kuldovou a Mgr.Korčákovou a panem Provinciálem Dohnalem jsme diskutovali postup při rekonstrukci tohoto barokního oltáře. V roce 2006 dokončil PhDr. Pavel Zahradník překlad hájecké kroniky „Hájek františkánský klášter D ě j i n y o b j e k t u“. Pro mne bylo velkým překvapením, že v kronice, zachycující historii a podrobný popis celého kláštera, není ani jedna zmínka týkající se interiéru Lorety. Kronika popisuje všechny oltáře v objektu, zachycuje jakoukoliv stavební úpravu, koupi železného plechu pod kamna v sakristii, jen Svaté chýši, jakoby se vyhýbala. Jediná zmínka o barokním oltáři je, že v roce 1950, bylo plánováno restaurování oltáře, ale již není záznam, jestli bylo uskutečněno.

Citace z překladu PhDr.P.Zahradníka –
„V restaurátorských pracích se pokračovalo i v roce 1950. Některé z nich nadále prováděl řezbář Franta Duchek; 4. března 1950 byla v jeho dílně prohlédnuta oprava Zvěstování a varhan z Lorety a nadto opravil i několik soch Krista z ambitů. Dne 6. března 1950 pak sestavil akademický malíř a odborný restaurátor František Fišer účet, z něhož se dovídáme, že jím byl restaurován svatostánek, dále „kartuš s obrazem sv. Vojtěcha, odkrytým pod bílým nátěrem“, a nakonec nově napsané kanonické tabulky, za což František Fišer požadoval 8200 Kčs. Rozpočet na obnovu hlavního oltáře v Loretě již 18. října 1949 sestavila firma Safina n. p. (Karel Červinka), ale žádné její vyúčtování se nedochovalo.
V dubnu 1950 byl klášter v Hájku, stejně jako všechny ostatní mužské kláštery v Československé republice, zabrán komunistickým režimem a řeholníci byli internováni.V budově kláštera byl zprvu zřízen internační tábor pro kněze a poté objekt převzala armáda, která tu umístila opravny raketových vojsk..
O postupující devastaci kláštera a rozvozu jeho mobiliáře v tomto období nás aspoň pro první léta informují spisy Státní památkové správy. Tak 28. dubna 1953 Státní památkový ústav psal v této věci Státnímu úřadu církevnímu: „Vzhledem k tomu, že pod Vaším dohledem byl převezen mobiliář z klášterního komplexu v Hájku, žádáme Vás, abyste nám pro naši dokumentární evidenci zaslali seznam památkově cenných odvezených předmětů. Současně Vám doporučujeme, aby oltáře byly pokud možno brzy opět instalovány do jiného kultovního objektu a aby bylo zabráněno Národní galerii v přejímání jednotlivých soch a obrazů, které tvoří oltářní celky. Žádáme Vás také, abyste upozornili nynějšího uživatele na význam objektu z hlediska státní památkové péče a vyzvali jej, aby vhodným způsobem zabezpečil inventář (hlavně kazatelny), který nebylo možno převézti. Zdůrazněte také, že všechny event. změny stavební je třeba předem projednati se Státním pam. ústavem.“


Předmět restaurování :

Antependium – bohatě zdobená zástěna oltářní mensy. Postříbřený, ciselovaný plech se středním zlaceným polem na němž je mariánský symbol a vedle něho jsou dvě zlacené andílčí hlavičky. Na plechu jsou vytepány akantové a rostlinné motivy. Zlacený je i rám jednotlivých polí rozdělených na pět větších a pět menších. Kovová výzdoby antependia je montována hřebíčky na dřevěný korpus, který je zakončen ozdobnou římsou polychromovanou černou barvou.


Stav před restaurováním :

Při prvním ohledání bylo viditelné místní napadení korozními produkty mědi. Černé oxidy stříbra se objevovaly po celém povrchu antependia. Malé prasklinky na různých částech, obzvláště v místech úchytů. Materiál je v zachovalém stavu, ačkoli s ohledem na jeho stáří, musíme jednat velmi opatrně, protože by mohlo dojít k jeho deformaci či úplnému zlomení.
Pravděpodobně v padesátých letech 20. století došlo ke galvanickému pozlacení a postříbření všech kovových částí. Zlacené díly byly ze zadní strany natřeny krytem, aby byla menší spotřeba zlatící lázně. Stříbrné díly byly postříbřeny celé.
Na kovových dílech, ale i na dřevě se dochovaly záznamy o předcházejících restaurátorských zásazích z let 1896 (Karel Záruba) a 1950 (F.Srba a J.Hybš – Safina). Zmínka o tom, že se měl oltář restaurovat byla v kronice, ale nebyl již záznam jestli restaurování skutečně proběhlo.
Stav dřevěného korpusu byl velmi špatný. Dřevo bylo napadeno červotočem a vnější okraje ozdobné římsy byly „děravé jako řešeto“. Konstrukční spoje (svlaky) uvolněné, okraje montážních otvorů pro plechy byly vytrhané a prkna byly popraskaná.


Restaurátorský postup na kovových dílech antependia :

1. Seznačení a demontáž všech obkladů
2. Důkladné očištění v ultrazvukové lázni – zbavení všech mikroskopických nečistot (solí a prachu).
3. Čištění pomocí plavené křídy smíchanou s 28% čpavkovou vodou a elektrickou ruční frézou s jemnými kotoučky z vepřových štětin či umělých štětin.
4. Opětovné čištění v ultrazvukové lázni – odplavení zanesené křídy a čpavku.
5. Oplach v destilované vodě.
6. Odstranění zbylé vody lihem.
7. Sušení v horko vzdušné peci, vetší kusy pak pomocí horkovzdušné pistole.
8. Lakování Paraloidem B72 v xylenu.
9. Vyrovnání, očištění hlaviček a doplnění montážních hřebíčků
10. Zpětná montáž všech dílů na dřevěný korpus


Postup restaurátorských prací :

Prvním krokem bylo čištění v ultrazvukové lázni. To se provádělo po dobu několika minut (cca 10 – 20 min). Poté se připravila pasta z 28% čpavkové vody a plavené křídy. Ta musela mít kašovitou konzistenci. Byla nanesena na čištěnou část a poté kartáčovaná jemnými kotoučky z prasečích štětin pomocí ruční frézky.
Po očištění celého předmětu a zbavení všech korozních produktů jsme jej opláchli pod tekoucí vodou, abychom ho zbavili většiny křídy a opět vložily do ultrazvukové lázně k úplnému dočištění a vyplavení usazené křídy a čpavku, který se mohl dostat do hloubky.
Dalším krokem byly oplachy v destilované vodě. Poté se předmět opláchnul lihem. Zaschlá voda by vytvořila po zaschnuti matné skvrny, zato líh se odpaří bez zanechání skvrn .
Sušení probíhalo v horkovzdušné troubě a větších částí pomocí horkovzdušné pistole. Po těchto procesech už nesmí předmět přijít do kontaktu s kůží, proto museli být při další manipulaci použity bavlněné rukavice.
Při lakování bylo zapotřebí pracovat v čistém a neprašném prostředí. Lak – Paraliod B72 v xylenu byl nanesen v tenkém filmu. Předmět jsme nechali po 24 hodin v neprašném prostředí, aby lak zcela zaschl.
Všechny práce museli probíhat v ochranném oděvu, rukavicích, štítech a maskách.


Použité materiály :

Plavená křída, 28% čpavková voda, kotoučky z prasečích štětin, ruční frézka, Paraloid B72 v xylenu, destilovaná voda.


Restaurátorský postup na dřevěném korpusu antependia :

1. Po demontáži kovových dílů převoz do Středočeského muzea v Roztokách na konzervační a ozařovací pracoviště. Tam byla provedena likvidace dřevokazného hmyzu a jiných parazitních organismů ionizujícím zářením.
2. Do prasklin byly vlepeny špány a celkově byla dřevěná konstrukce rehabilitována opětovným podlepením svlaků.
3. Celý povrch dřeva byl ošetřen přípravkem Lignofix OHF
4. Několikanásobně byly přetmeleny tvory po červotoči v ozdobných římsách a jejich povrch byl zaleštěn. Jako fixační prostředek byl na černou barvu aplikován mikrokrystalický vosk.


Fotodokumentace



Celkový pohled, stav před restaurováním.




Aktivní napadení dřevěného korpusu dřevokazným hmyzem.




Prostupující korozní produkty mědi stříbřeným povrchem.




Detail povrchu před čištěním.




Detail stejného místa po čištění.




Stav zlaceného a stříbřeného povrchu po restaurování.




Po demontáži aplikací se potvrdilo, že byl povrch "přestříbřen" galvanicky. Velký díl je postříbřen i ze zadní strany.




Nápisy na mnoha místech "Karel Záruba 1896"




Celkový pohled na antependium po restaurování.