Stříbrná schránka Pražského Jezulátka
Restaurování stříbrné schránky
Pražského Jezulátka
Oltář Pražského Jezulátka
Restaurátorská zpráva
Přednáška
Restaurování stříbrné schránky Pražského Jezulátka
Houska & Douda s.r.o.
2003
Zadavatel: Bosí karmelitáni
Klášter Pražského Jezulátka
Karmelitská 9
Praha 1, 118 00
Zhotovitel: Houska & Douda s.r.o.
Pasířství
Oty Pavla 246
Buštěhrad, 273 43
Zodpovědný restaurátor: Ivan Houska
oprávnění k restaurování MK č. 253/94
MK č. 12041 /1999
Spolupráce: Mgr. Helena Zápalková
Petr Douda
David Lomos - DALOO DESIGN
Památkový dozor: NPÚ Ing. Zora Rysová, PhDr. Ladislav Špaček
Realizace: prosinec 2002 – květen 2003
Copyright: Ivan Houska, 2004
Poznámka
Na toto dílo se vztahuje autorskoprávní ochrana dle zákona č. 35/1965 Sb. O dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) ve znění pozdějších předpisů.
V souladu s tímto zákonem je dílo duševním vlastnictvím autora a jeho užití, kopírování nebo vydání (včetně fotodokumentace) je možné jen s autorovým svolením. Při citování díla je povinné uvedení jména autora a názvu díla.
Oltář Pražského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Sraně v Praze.
V průběhu roku 2002 byl restaurován mramorový boční oltář Pražského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítězné na malé Straně v Praze. Oltář z rudého a šedého mramoru zhotovil v roce 1776 František Lauermann a sochami Boha Otce, sv. Josefa a Panny Marie jej vyzdobil sochař Petr Prachner se svým synem. Ústředním motivem oltáře je drahocenná prosklená skříň v níž na skvostném podstavci, obklopené stříbrnými andělíčky, stojí Pražské Jezulátko.
Při restaurování kamenných prvků oltáře bylo sejmuto slunce s andělíčky umístěné nad schránkou a byl proveden restaurátorský průzkum schránky Pražského Jezulátka. Na základě poznatků získaných z průzkumu, byl vypracován restaurátorský záměr a bylo zažádáno o závazné stanovisko Národního ústavu památkové péče. Spolu s dokončením prací na oltáři byly také restaurovány mosazné, pozlacené oltářní lampy zavěšené před oltářem na krásné kované konzole a datované donátorem z roku 1898 (kovaná konzole je starší – pravděpodobně I.pol. 18.stol.).
V prosinci roku 2002 byla podepsána smlouva a započaty restaurátorské práce, které byly rozděleny do několika etap:
I. etapa – restaurování slunce s andílky
II. etapa – návrh a výroba nové schránky
III. etapa – demontáž stříbrné schránky a osazení nové
IV. etapa – restaurování stříbrné schránky
V. etapa – zpětná montáž stříbrné schránky na oltář
Etapa I. restaurování slunce s andílky
Slunce o rozměrech cca 130 x 150 cm má nýtovanou nosnou konstrukci s kovaného železa na kterou jsou přišroubovány paprsky vytepané z měděného plechu a pozlacené v ohni. K paprskům jsou přimontovány stříbrné obláčky a hlavičky andílků. Na stříbrném středovém kotouči je hebrejský nápis - Ježíšovo jméno „JEŠUA“. Nápis byl neúplný, chybělo písmenku „jud“ , což nám potvrdil i prázdný otvor pro jeho uchycení ve stříbrném kotouči. Protože i písmeno „šin“ nemělo původní barokní tvary a bylo pravděpodobně doplněno později, byla tato dvě písmena vyrobena nově, pozlacena a přimontována na své místo (viz obrazová příloha a fotodokumentace).
Dalším překvapujícím zjištěním bylo, že středový stříbrný kotouč je signován pražským puncem pro třinácti lotové stříbro s datací 1785 a mistrovskou značkou IN, která patří malostranskému stříbrnickému mistru Ignáci Novákovi (viz kapitolu Zlatnická výzdoba schránky).
Technologické postupy restaurování jsou popsány v další etapě č. IV. restaurování stříbrné schránky.
Etapa II. návrh a výroba nové schránky
Aby po dobu restaurátorských prací mohlo být Pražské Jezulátko na svém místě na oltáři, byla navržena nová moderní schránka v podobě půleného krystalu, která má ocelovou konstrukci potaženou leštěnou mosazí, speciální zámek a nerozbitná skla s folií. Po dokončení restaurátorských prací bude tato schránka používána při slavnostním přenášení Pražského Jezulátka do presbytáře.
Etapa III. demontáž stříbrné schránky a osazení nové
Dne 11.února 2003 byla nová schránka umístěna v presbytáři u hlavního oltáře v kostele a Pražské Jezulátko do ní bylo přeneseno.
Původní stříbrná schránka byla zakreslena, zaměřena a fotograficky zdokumentována. Nejprve byla postupně demontována vnitřní stříbrná výzdoba, andělé světlonoši, boční křídla s ozdobami a posléze celá schránka. Přes neupravený mramor za zády schránky byla nařasena červená drapérie. Překvapivé bylo zjištění, že schránka není nijak kotvena a na mramorovém soklu pouze stojí. Na oltář pak byla vyzvednuta schránka nová a do ní zpět postaveno Pražské Jezulátko.
Etapa IV. restaurování stříbrné schránky
Po převezení do ateliéru byla provedena celková demontáž na dílně. Jednotlivé díly, kterých bylo cca 250, byly zakresleny a seznačeny.
Odborná literatura datovala schránku do roku 1741 a autorství přisoudila malostranskému zlatníkovi Janu Packenyovi. Po úplné demontáži a pečlivém detailním průzkumu, bylo na stříbrných dílech schránky a její výzdoby dohledáno těchto pět malostranských a staropražských zlatnických a stříbrnických mistrů, s těmito datacemi:
Seitz Jiří Vilém * 1695 Kostnice + 1750 Praha datace 1720
Lichtenschopf Leopold * 1680 Vídeň + 1774 Praha datace 1723
Gschwandtner Kašpar * 1708 Bavorsko + 1765 Praha datace 1740
Thym Antonín Jakub * 1732 Praha + 1788 Praha datace 1775
Novák Ignác * 1723 Praha + 1803 Praha datace 1785
Jednoznačným autorem této schránky je A.J.Thym a schránka v této podobě a s touto výzdobou byla vytvořena v době vzniku mramorového oltáře tedy v roce 1775. Úplné zhodnocení dohledaných skutečností je v samostatné kapitole „Zlatnická výzdoba schránky Pražského Jezulátka a pokus o rekonstrukci její podoby v průběhu 18. století“.
Stříbrná schránka, stav po restaurování.
Předmět restaurování:
rozměry: výška skříně 225 cm, šířka včetně bočních křídel 250 cm (viz obrazová příloha)
datace: 1775
materiál: dřevo, železo, zlacená a stříbřená měď, stříbro, sklo, textil
Vlastní prosklená skříň, stojící na mramorovém nástavci nad svatostánkem, má tvar seříznutého osmibokého polygonu, jehož čelní a boční šikmé strany jsou proskleny. Po stranách jsou dvě křídla bohatě dekorovaná tepaným rokajovým ornamentem a ve spodní části dvěma přikloněnými postavami sedících andílků-světlonošů. Baldachýnová střecha prosklené skříně ústí do špičky na jejímž vrcholu je „vrcholové slunce“ gloriola s hlavičkami andílků a v jeho středu je zlacený hebrejský nápis. Vnitřní prostor skříně je potažen rudou látkou, na které jsou letící postavičky stříbrných andílků různých velikostí. Dvě největší postavy adorujících andělů klečí zrcadlově proti sobě u zdobného podstavce. Za Jezulátkem jsou na paprscích glorioly figurky andílků korunujících Milostného Ježíška a velká stříbrná koncha.
Dva andělé světlonoši, sedící na bočních křídlech schránky jsou odliti z bronzu a na první pohled se odlišují od barokních proporcí ostatních andělů. Při demontáži na nich byla objevena signatura Františka Anýže, což nám datuje jejich osazení na oltář do dvacátých let minulého století. Na Salzerově grafice z roku 1776, zachycující nový oltář Pražského Jezulátka jsou na těchto místech umístěny vázy s květinami.
Konstrukčními a nosnými prvky prosklené schránky je kov a dřevo. Konstrukce prosklené skříně je ze železného profilu cca 50x5 mm. K železnému profilu jsou přichyceny dřevěné tvarované lišty a na ně jsou přimontovány zdobné profily z mědi zlacené v ohni, na nichž jsou různé ozdoby tepané ze stříbra. Železné profily schránky nejsou svařeny, ale sešroubovány na zápustku.Výška prosklené skříně včetně vrcholového slunce je cca 3,5m a šířka u sedících andělíčků je 2,5m. Zadní strana schránky i bočních křídel je dřevěná. Křídla jsou ke schránce přichycena dřevěnými klíny na zadní straně. Schránka není kotvena za zadní stranu k mramoru, ale pouze stojí na mramorové nástavbě svatostánku. Vrcholové slunce je zavěšeno na kotevním železném prvku samostatně. Jednotlivé díly baldachýnové střechy, vytepané z postříbřeného měděného plechu, jsou ve spojích podloženy kovovým žebrem trojúhelníkového řezu, k němuž jsou přichyceny drátkem a dřevěnými klínky.
Stav před restaurováním:
1) Konstrukční prvky
1a) kovová konstrukce prosklené skříně není dimenzovaná na hmotnost tak silného skla, které je v ní osazeno, dochází tak při otevření dvířek k jejich vyvracení a částečnému „překrucování“ celé schránky, což způsobuje mimo jiné praskání skel.
1b) dřevěná část nosné konstrukce nebyla pravděpodobně dlouho ošetřena a je na viditelných místech napadena červotočem
1c) mechanický zámek skříňového typu nemá žádný labyrint, ale je funkční
1d) uchycení (montáž) jednotlivých ozdob tepaných ze stříbra je provedeno šroubováním nebo naletovanými závitovými tyčkami s maticemi ze zadní strany. Chybějící šrouby jsou nahrazeny železnými a chybějící matky nahrazují různé druhy montáže pomocí drátků apod.
2) Povrch jednotlivých kovových částí schránky
2a) železné části vnitřní konstrukce jsou povrchově ošetřeny miniovým nátěrem bez větších známek viditelné koroze
2b) povrch měděných částí žárově zlacených je celoplošně zalakován s pokročilou degradací použitého fixačního prostředku. Lak svou degradací lehce zbělel a místně se loupe. Vytvářejí se místa „korozních ostrůvků“ všude tam, kde došlo k porušení zlaceného povrchu.
2c) povrch stříbrných tepaných ozdob je také celoplošně zalakován. Vlivem degradace laku dochází k jeho loupání i změně barevnosti. Na stříbře nacházíme několik druhů povrchů:
– relativně čisté vyleštěné stříbro bez fixačního povrchu (na místech v dosahu zepředu kde byl již lak setřen a stříbro pravidelně čištěno)
– tmavé ostrůvky zoxidovaného stříbra s ostrou konturou v přechodu do ještě zalakovaného povrchu
– zažloutlý povrch stříbra pod zbytky laku, který dělá dojem na původně lesklém povrchu jako by byly vršky stříbra pozlaceny (po delší expozici v atmosféře obsahující sulfan a jeho deriváty se stříbro potahuje nevzhlednou vrstvou sulfidu stříbra, v závislosti na koncentraci těchto sloučenin a době expozice může nabývat tato vrstva barvy žluté až černé)
– shluky důlkové koroze, což jsou různé dendrity a pecky korozních produktů stříbra o velikosti přibližně 1 mm v průměru (chování stříbra je v rozporu s běžnou představou o atmosférické korozi kovů jako o procesu, při kterém vzniká více či méně kompaktní vrstva korozních produktů).
3) Vnitřní osvětlení schránky
Venkovní osvětlení schránky i celého oltáře bylo řešeno ve spojitosti s restaurováním věčných světel oltáře. Vnitřní osvětlení instalované před několika lety a využívající optické kabely splňovalo požadavky, které byly kladeny hlavně s ohledem na tepelné a UV záření. Vyústění optických kabelů bylo však provedeno ve dvou mosazných trojúhelníkových sloupech jejichž řemeslné provedení bylo sporné a které působily esteticky rušivě. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto vnitřní osvětlení schránky neobnovovat.
4) Chybějící stříbrné ozdoby schránky
Na spodních ozdobných lištách bočních oken schránky byly otvory a „stíny“ po chybějících dekorech tepaných ze stříbrného plechu. V rokajovém dekoru se s ohledem na jeho osovou souměrnost dohledalo cca 22 ks chybějících detailů.
5) Dřevo
Dřevěný korpus byl naposledy ošetřen v roce 1946 a jevil známky aktivního červotoče
6) Textil
Čalounění vnitřní stěny schránky bylo provedeno červeným stříhaným hedvábím. Vzhledem k tomu, že látka byla novodobá, sešitá z menších částí (pravděpodobně z roku 1946, kdy proběhlo poslední velké restaurování schránky s demontáží) a byla značně poškozena, rozhodla komise o jejím uložení do depozitáře kláštera a nahrazením novou obdobnou textilií.
7) Sklo
Zasklení schránky nebylo původní, pravděpodobně také z roku 1946. Boční skla byla silná 5 mm a přední sklo 8 mm. Okraje skel byly oštípané kleštěmi a všechna skla byla osazena na sklenářský kyt.
Restaurátorský postup:
1) konstrukční železné prvky nebyly korozně napadeny a proto jejich povrchová úprava nebyla sejmuta, ale pouze opatřena jedním vrchním olejovým nátěrem
2) z povrchu měděného v ohni zlaceného plechu byl starý fixační prostředek odstraněn v lázni NaOH za pomoci mechanického kartáčování fíbrovými kartáči uvolněného starého laku. Následně byl povrch omyt vodou s trochou kyseliny octové a pasivován v lázni Pragokor Ms4. Zlacený povrch byl dolešťován vídeňským vápnem a fixován zapónovým lakem.
3) restaurování povrchu u stříbrných dílů bylo provedeno stejnou technologií a v místech, kde byl korozí silně narušený povrch se stříbro kracovalo jemnými mosaznými kartáči.
4) vnitřní osvětlení schránky se neobnovovalo
5) restaurování dřeva a textilu viz příloha
6) zasklení bylo provedeno nově z lepeného skla s folií. Čelní sklo ve dvířkách je zalepené do rámu na pružný tmel a bočnice jsou zaskleny na lišty.
Pro ucelený obraz celého průběhu restaurování jsou přiloženy zápisy z kontrolních dnů.
Skutečnosti objevené na dřevěném korpusu schránky:
Kovové výztuhy, dno i boční řezby přisazených volut jsou druhotné. Zadní deska byla buďto součástí starší schránky, nebo stála samostatně. Na zadní straně nahoře má kované malé poutko pro přikotvení do zdi, ale na mramorovém oltáři žádný kotvící prvek nebyl. Po sejmutí drapérie, která byly po obvodě přibita malými hřebíčky bez jakéhokoli začištění, se ukázalo, že na dřevě je na křídovém podkladě červená barva. Na tomto barevném podkladě byly znatelné stopy po montáži stříbrných aplikací přesně odpovídající votivnímu obrazu od J.J.Schmidta z roku 1742. Teprve na základě tohoto poznatku jsem vzájemným porovnáváním obrazu a dochovaných aplikací zjistil, že část původní výzdoby chybí a některé zlomky původní dekorace byly sletovány stříbrem do jiného celku a aplikovány zpět, ale s jiným umístěním. Zajímavé také je, že při původním osazení stříbrných aplikací podle Schmidtova obrazu na zadní desku je horní část výzdoby (váza s květinami) skoro zcela zakryta konchou, která je bezesporu starší. Ani při současném osazení není váza s květinami a upravené stříbrné aplikce ve vrcholu schránky vůbec vidět přes stříbrnou konchu.
Vzhledem k velmi detailní popisnosti zmíněného votivního obrazu, bylo možné podle něj, rekonstruovat chybějící části stříbrného dekoru na podstavcích klečících andělů (viz obrazovou přílohu a fotodokumentaci).
Na základě rozhodnutí odborné komise byly doplněny, nebo rekonstruovány jen ty chybějící stříbrné ozdoby, jejichž tvarovost se dala odvodit kresebně z již zmíněného obrazu, nebo zrcadlovým převrácením stejné ozdoby z opačné strany schránky. Výzdoba je totiž osově souměrná a liší se pouze mírnou tvarovou a proporcionální rozlišností danou tím, že jsou jednotlivé prvky tepány volně z ruky. Při ciselování nových stříbrných ozdob byla použita stejná technologie. Všechny nové stříbrné prvky jsou pro odlišení, signovány mistrovskou značkou I.Housky (viz fotodokumentace).
Etapa V. zpětná montáž stříbrné schránky na oltář
Konečně dne 14. května 2003 byla převezena restaurovaná schránka zpět do kostela Panny Marie Vítězné. Nová schránka byla přenesena do presbytáře k hlavnímu oltáři a původní stříbrná schránka postupně sestavena a osazena na oltář. V 17.30 hod se Milostné Pražské Jezulátko vrátilo do své původní, stříbrné schránky, zpět na oltář.
Režim památky:
- povrch zlacené mědi i stříbra je fixován lakem a nesmí se jakýmkoli způsobem leštit, nebo přelešťovat.
- usazený prach lze odstranit šetrným oprášením péřovou prachovkou, či odsátím vysavačem
- textil na dně schránky není fixován a lze jej po čase vyjmout a ošetřit
- při otvírání dvířek schránky dbát na úhel otevření, ten by neměl být větší než je třeba pro zaklesnutí vzpěrky
- otevřená dvířka mít vždy zaklesnutá vzpěrkou
- nechytat se rámu skříně, protože není na mramorovém soklu nijak fixována
- před vyjímáním Jezulátka nejprve sundat korunku
- při zpětném osazení malé korunky Jezulátka, zasunout do držáku korunky Ms klínek
- při mytí skel z vnitřní strany schránky vyjmout Jezulátko a oba klečící anděly
Stav po restaurování stříbrné schránky, celkový pohled.
Závěrem:
Restaurátorské práce, na kterých se podílel celý kolektiv spolupracovníků, trvaly přes čtyři měsíce.
Rád bych poděkoval všem lidem, kteří mi byli nápomocni, ale i těm, kteří ve mne vložili důvěru a svěřili mi tento krásný úkol.
Ivan Houska